Pán hromu

Tomuto dílu předchází paní Jara, kterou jsem taky četla a strašně se mi líbila, proto jsem se těšila i na tuhle. Opět potkáme staré postavy a navštívíme Slovanskou mytologii. Jen mě mrzelo, že tu bylo hodně vulgarismů a dali se některé scény předvídat. Jinak se mi příběh líbil a bylo to příjemné čtení. Taková romarťárna. Bylo tu i dost akce, které bylo víc než u předchozího dílu. Četlo se to hezky a příjemně. Líbí se mi autorky styl psaní, protože je odlišný od ostatních, a hlavně umí popsat krásně scény. Rychle utíkali řádky a odhalovali čtenáři další stvoření a záhady v tomhle světě. Dostanete mnoho otázek a málo odpovědi. Takže čekáte, že se na vše dočkáte odpovědi, ale bohužel. Takže třeba příště? Konec příběhu mě rozsekal. Autorka opět dokázala nemožné a zničila moje růžové brýle. Podrženo sečteno: Je to romantická Slovanská mytologie, která vás vezme do světa ročních období. Můžete je i potkat mezi námi, ale nevíte, že to jsou oni. Tohle je druhý díl, který za to stojí. Za knihu děkuju autorce

Na úvod přiznám, že jsem od knihy měla velká očekávání. První díl téhle duologie, Paní jara, považuju za zatím nejlepší knihu od autorky (četla jsem celkem čtyři). Dala jsem jí 4/5 - a kdyby to tenkrát Databáze uměla, dala bych 4,5/5. No vážně, ten nápad je boží - smíchat mrazivou dystopii, mytologickou slovanskou fantasy a romanci. V prvním díle jsme dostali nástin fakt děsivé dystopické společnosti a fantasy bylo spíš jen naťuknuté. Vše se rozvíjelo pomalým tempem, na mě možná až trochu moc pomalým... ale vypadalo to velmi slibně. Jenže ve druhém díle se původně pomalé tempo utrhlo ze řetězu. Nechápejte mě špatně, já svižné knihy ráda, jenže tady skákaly zvraty tak rychle, že to bylo na hraně - a místy bohužel za hranou - uvěřitelnosti. Některé motivy jsem upřímně ani nepobrala. Kniha byla spojením velmi zajímavých nápadů... Jenže jich bylo až moc na malém prostoru. Z té děsivé dystopické reality, na kterou jsem byla z prvního dílu navnaděná, jsme tady nedostali skoro nic. Velká škoda. Mytologická linka byla sice zajímavá, ale místy zmatená. Až moc se skákalo z místa na místo a z času do času. Kdo je Pán hromu jsem odhadla už v minulém díle, takže překvapení se nekonalo. To mi ani nevadilo. Nevadilo mi ani, že ta romantika byla místy až moc sladká, proč ne... Jen jsem od toho čekala zkrátka víc. Kniha měla potenciál být vážným varováním před děsivou budoucností, kde dojde k rozpadu rodiny a společnosti jako takové, to vše kombinované s výpovědí o nutnosti rovnováhy v přírodě. Tohle jsou za mě nosná témata, která by zasloužila velkou pozornost. Jenže autorka je dostatečně nerozvinula, takže ve mně kniha bohužel nevzbudila tolik emocí, kolik by mohla. Bylo toho až moc nesourodého na malém prostoru - trochu jako ten pověstný dort pejska a kočičky. Suma sumárum - knihu doporučuju, pokud chcete oddechovku. Jako taková funguje. Já osobně ale čekala něco víc, což jsem bohužel nedostala. Velká škoda, protože ten potenciál tam byl.