Pán Atlasu

Dobrodružná četba jako stvořená pro letní dny. Začíná zlehka, když vojenský lékař George cestou z hospody tahá svého dávného kamaráda Harryho z bryndy . Harry se totiž sesouvá po šikmé ploše a právě dostává výprask od svých věřitelů. Když ho George zachrání a přesvědčí o výpravě do Maroka, do pohoří Atlasu, kde mohou přijít k penězům, Harry, i když s pochybami - souhlasí. A tu začíná napínavý a pestrý příběh dvou mužů o jejich putování z Anglie za dvěma tisíci liber v Maroku. Harry je totiž dělostřelecký odborník a právě takového marocký sultán hledá pro své vojenské záměry. Vypadá to jednoduše, ostatně nejde o jejich válku, ale jen o možnost dobrého výdělku, což si stále opakují. Jenže praxe vypadá jinak. Namáhavý a úmorný pochod na koních k cíli cesty je teprve začátkem všeho. Konverzace mezi dvěma kamarády se nese v lehce humorném tónu, takže se zdá, že i kniha bude v podstatě veselá a s dobrým koncem. Pak začne přituhovat, boje jsou nelítostné, muslimové chápou věci docela jinak než "bezvěrci" George a Harry, a není s nimi žádná řeč.... vlastně všechno je jinak: v momentě, kdy už si pánové myslí, že mají vyděláno a podle smlouvy si vyberou odměnu, zjistí, že ty smlouvy tam tak docela neplatí. A jede se dál, pořád je koho pronásledovat a cíle se mění za pochodu. Mě osobně tedy nejvíc překvapil krutý závěr knihy, těch posledních pár kapitol. Nejenom, že se tu objevilo něco skutečně převratného, ale končí i ta lehká nota, kterou jsem během četby jakoby slyšela hrát v pozadí. Tedy....takový konec jsem si nepředstavovala, ale nebudu nic předem prozrazovat. Jenom se připravte na to, že každá legrace něco stojí. :(

Začátek slibný, konec nic moc. U Falconera jsem zvyklá na lepší příběhy.