Pamatuju si tě živou

Co se stane, když vám zemře maminka? Vzpomínáte na ni, jaké to s ní bylo, jaká byla. A najednou se vynoří někdo, o kom nemáte ani zdání a on ji zná trochu jinak než vy, najednou se k vám dostávají jiné zážitky, jiná máma, máma, která dělala jiné věci, než si pamatujete. Jak se s tím smířit? Knížka vlastně píše jen o pár dnech, ale o to víc je to čtení hluboké. Pro mě to byl zážitek.

„Může vůbec někomu u vlastní mámy nějaký věk přijít dostatečně vysoký, aby byl připravený o ni přijít? Možná kdyby jí bylo sto a dotyčnému osmdesát, díval by se na to jinak, ale mámy by prostě umírat neměly." Jak praví anotace, Alena žije spořádaný život. Ale není to tak trošku nuda ? Dospělá dcera, spořádaný a obětavý manžel a maminka o kterou se Alena stará a ví o ní první poslední. Na první pohled vše působí dokonale. Jenomže vlastně vůbec :-/ První ranou je smrt Aleniny maminky Heleny, která rozmetá Alenin svět na milion kousků, které možná slepit půjdou, ale možná také ne. Měly mezi sebou nezničitelné pouto, ale bohužel také spoustu tajemství, jak se Alena po její smrti dozvídá. Postupně se s ní ve vzpomínkách vracíme do minulosti nejen za milovanou maminkou, která ji vychovávala úplně sama, ale stále doufala, že na to sama nebude. A podíváme se také za její nejlepší kamarádkou Bárou, s kterou se život nemazlil a také ji pěkně naložil. Knížka se četla opravdu lehce i přes nelehká témata, ovšem nějak mi přišlo, že se každého tématu jen tak lehce dotkla a vlastně žádnému se nevěnovala do úplné hloubky a to je obrovská škoda. A musím přiznat, že se mi asi poprvé stalo u Dášiny knížky, že jsem se vůbec nedokázala ztotožnit se závěrem knihy, trošku mě až naštvalo, jak to skončilo :-D Knize se tedy ale určitě nedá upřít čtivost a to, že naťukává určité nelehké společenské témata, a já jsem i přes malé výhrady moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst :-)