Palác zrady

Palác zrady je hezká čistá YA fantasy, což bylo velmi osvěžující. Je tam krásný Enemies to lovers queer vztah - i když byl tak trochu jen jednostranný. Taky se mi líbilo vyprávění z pohledu obou hlavních hrdinek. Časová osa na začátku knihy byla velmi užitečná, ačkoliv mě na začátku trochu vyděsila, jelikož jsem se lekla co mě v knize dál čeká. Taky se mi obecně líbila myšlenka, že si lidé vytvořili svou vlastní zhoubu a sesadili se z pozice vládnutí světa. A automy? Nemohla jsem si pomoct, ale každá další informace o jejich fungování v průběhu knihy mi jen víc připomínala upíry :D Já osobně upíry miluju, takže to hodnotím velice kladně. Pokud vás baví komplexní fantasy s velkým důrazdem na politiku, ale zároveň hledáte něco jednoduššího na pochopení, určitě tuhle pecku doporučuju. Za knihu moc děkuji #humbook a #humbookblogeri jsem vděčná, že jsem ji v rámci Humbook ambasadorství dostala

Lidská královna nemohla počít dítě, proto přikázala alchymistům, aby jí jedno stvořili, a tak vznikla první automa. Jenže automy se obrátily proti svým stvořitelům a lidstvo si podrobily. Šestnáctiletá Ayla kvůli jejich panovníkovi Hesodovi přišla o rodinu a žije pouze pro pomstu: plánuje zabít Hesodovu dceru Crier. Jenže co když Crier není taková, jak si myslela? (Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatros Media.) Crier je na automu nezvykle humánní, záleží jí na lidstvu a jako jedna z mála autom chápe, že lidi živoří a chce jim pomoci. Její názory se ale nesetkávají s pochopením u jejího otce, rady ani snoubence Kinoka, který založil Hnutí za radikální soběstačnost, jenž hlásá, že se automy mají úplně oddělit od lidstva. Nina Varela píše lehce poetickým stylem a dokázala skvěle vystihnout komplikované a zmatené pocity nebo zakázanou přitažlivost, která se odehrává především prostřednictvím postranních pohledů, drobných rozhovorů a nenápadných chvilek. Crier a Ayla jsou si navzdory všem rozdílům podobné – naivní a nezkušené, protože nemají potřebné informace a znalosti, a nemohou se rozhodovat samy za sebe a žít tak, jak chtějí. Nina Varela sugestivně popsala nezáviděníhodné postavení Crier, která ač je panovníkovou dcerou, tak nemá žádnou moc a svobodu, nebo skvěle zachytila blazeovaného Hesoda, který vůbec nerozumí lidem, a přitom se domnívá, jak je skvělý vládce. Vyzdvihnout musím zvraty a odhalení, protože z některých mi spadla brada, i slow burn romanci, která zůstává věrná žánru young adult, takže je nevinná. Na základě anotace jsem očekávala sci-fi, ale Palác zrady patří mezi young adult dystopie se všemi nešvary, které k tomuto subžánru bohužel patří: Crier a Ayla jsou naivní a zaplétají se do intrik, kterým úplně nerozumí, a v nichž můžou nejenom přijít o život, ale taky napáchat víc škody než užitku. I když jejich naivita a omezenost dávají smysl, tak to neznamená, že mě nefrustrovaly. V knize nechybí ani nelogičnosti, zapomínání na zákonitosti vymyšleného světa (v tomto případě nelidského sluchu a síly autom) a vytváření napětí pomocí klišé „teď ti to nemůžu říct, řeknu ti to později“, které z duše nenávidím. Palác zrady přináší zajímavý dystopický svět obývaný lidmi a automae, okořeněný lesbickou romancí a podaný působivým, lehce poetickým stylem, takže navzdory výtkám ho doporučuju. Pokud vás výše popsané věci neštvou tak jako mě, tak si hodnocení zaokrouhlete na 4 hvězdičky. Druhý a závěrečný díl s názvem Iron Heart si přečtu, až vyjde v češtině, protože chci vědět, jak Nina Varela všechno rozmotá (a nejdřív ještě zamotá).