Ovečky a vlci

Terezčiny knihy se čtou velice hezky a tyto tři příběhy, kde hlavní postavou je sympatická češtinářka a spisovatelka Šárka, které ukradne srdce o 30 let starší úspěšný spisovatel Ivan, jsou pro mě pokaždé velice příjemným čtenářským zážitkem. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.

Tenhle příběh mě bavil nejvíc. Možná to bylo tím, že jsem se vracela mezi staré známé. Mezi oblíbené známé. I když jeden z nich mi umřel a další k tomu neměl daleko. Autorka velmi citlivě popsala všechny fáze smutku. Šárčino prožívání tohoto nelehkého období není vůbec na sílu, ale naopak je velmi lidské. Zní to možná divně, ale čtení to bylo radostné. Žal nikdy nezmizí, ale čas ho dokáže zmenšit a obrousit mu hrany. Čas je druhé ústřední téma děje. A věnuje se mu náš další oblíbenec, Chroust. No jen se přiznejte, že mu taky fandíte :-) Nikoho proto nepřekvapí, že na své cestě potká hodináře. Uvidíme, zda jeho přístup k fungování světa, někomu pomůže. Různá moudra jsou dalším bodem, který mě na příběhu fakt bavil. "Rozsvítili jsme svět a ztratili tak cestu domů." Z těchto životních pravd je cítit, že nejsou vytažené z paty, ale odpozorovány ze skutečného života. A úplně nejvíc mě zase dostalo to, jak si autorka pohrává s reáliemi, s každodennostmi. Chlap, co jede domů do Rokycan a už druhý den nedokáže nastoupit do vlaku, který by tam zastavil? Antilopy od Hurtla? Miriam Slimáková? To jako fakt? :-) Ehm, trochu jsem se nechala unést, ale když ono je to tak vtipné. Konec je dle mého očekávání, romantický. A proč by ne?