Osudy ve stínu šoa

Tři různé osudy žen během druhé světové války. Autorka pojala téma velmi citlivě a výběr pamětnic staví jejich životní cestu během šoa do kontrastu. Kniha je napsána příjemně a čtivě, ačkoliv popisuje smutné události. Za přidanou hodnotu bych označila zabývání se osudy hrdinek také po skončení války. První Věra Arnsteinová - Štinglová se dostává s rodiči do ghetta v polské Lodži, prodělala zde tyfus i žloutenku. Jeden z nejsilnějších momentů jejího vyprávění je o "špeře", kdy se matky snažily zachránit své děti (např. ukrytím v latrínách, zazdíváním,... matky pak odvezli a děti ve svých úkrytech zemřely). Strávila měsíc v Osvětimi, poté byla přesunuta na práci do Německa (Bergen-Belsen, Magdeburg), kde se dožila osvobození. Druhou částí je příběh Věry Fischerové - Vrbové, která se s manželem dostala v červenci 1943 do Terezína. Líčí podmínky, zacházení, pomoc, kterou poskytovala ostatním. Na začátku května 1945 z ghetta utekla. Do Izraele se jí nepodařilo dostat, tak zůstala a živila se jako překladatelka. Poslední příběh je životní osud Dity Polachové - Krausové, která se se svou rodinou dostala v listopadu 1942 do Terezína. Ve svých třinácti letech byla zařazena do zdejšího dětského domova. V prosinci 1943 byla celá její rodina přesunuta do rodinného tábora v Osvětimi. Její příběh se stal předlohou pro známou knihu "Osvětimská knihovnice", která odstartovala trend "osvětimských povolání" v literatuře. Jako "knihovnice" měla na starosti asi dvanáct knih. Nacisti se připravovali na divadlo pro mezinárodní kontrolní komisi. Po zrušení rodinného tábora prošla s matkou selekcí a dostala se v létě 1944 do Německa (Bergen-Belsen, Hamburg). Maminka ji zemřela v červnu 1945 a ona se sama vrátila do Prahy. Šestnáctiletá, předčasně dospělá. Její další osudy jsou spjaté s životem v Izraeli. "Odvaha neznamená nemít strach. Odvaha znamená jednat navzdory svému strachu."