Nás všechny bila válka kyji do hlavy, když jsme psali, seděla nám v týle a srážela nám čela až na papír, a dovedli-li jsme se vzpřímiti, dělo se to jen s napětím vší vůle i svalstva. Hašek neměl potřebí válku v sobě přemáhati a vítěziti nad ní. Stál nad ní již od samého počátku. On se jí smál. Dovede se jí smáti celé i v podrobnostech, jako by to nebylo více než opilá tahanice v žižkovské krčmě. k schopnosti takto se dívati jest jistě potřebí notné dávky švejkovství a - řeknu hned slovo, jehož jsem chtěl užíti až později - jest k tomu jistě potřebí kusa geniálního idiotství, ale čest člověku, který to dokázal. Výsledky mluví. A výsledkem jsou Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, jedna z nejlepších knih, které kdy byly v Čechách napsány.