Osudový muž

Krásný historický román o přistěhovalých Irech do Anglie, o bohatství a chudobě, nevěrách, láskách, přátelství na celý život i splněných snech. Moc doporučuji.

Velmi se mi líbila postava Blackieho. Je pravdou, že se v knize velmi často zmiňoval fakt, že to měl v životě těžké, ale já ho měla, i přes toto fňukání, ráda. Líbila se mi jeho laskavost a pokora stejně jako se mi líbilo, jak pěkně mluvil se svým strýčkem a tetičkou. Jejich dialogy byly velmi hřejivé a vzájemná laskavost a úcta mne hladila po duši. V ději jsme se seznámili s opravdu velkým množstvím postav. Bohužel, častokrát jejich osudy nebyly dostatečně dokončené a vysvětlené, takže po dočtení měl čtenář příliš mnoho otazníků, což na konci knihy nevyvolávalo moc příjemné dojmy. Tempo knihy bylo velmi, velmi rozvážné. Musím říct, že něco tak táhlého jsem už opravdu dlouho nečetla. Děj se tak nějak odehrával a vlastně žádné napětí, žádný pořádný zvrat se nekonal. Ta absence výraznějšího zvratu na mne působila značně nelibě, protože jsem se do četby musela vyloženě nutit, i když samotné kapitoly nebyly příliš dlouhé. Pokud bych měla hodnotit popis osob a prostředí, tak musím napsat, že asi nejlépe autorka Barbara Taylor Bradford popsala samotného Blackieho. Ostatní osoby procházely dějem a příběhem a vlastně si je ani všechny nepamatuji. Vztah k hrdinům jsem si nevytvořila žádný. Blackie mi byl sympatický a toho jsem měla ráda, ale k ostatním postavám jsem žádné city nechovala. Možná snad jeho strýček a teta mi přišli milí. Je mi to moc líto, ale tahle kniha pro mne osobně byla spíše trestem. V ději se prakticky nic neodehrávalo, kniha byla spíše nudná než zajímavá, vtahující a poutavá. Musím tedy napsat, že knihu bych doporučila spíše nenáročným čtenářům, kterým nevadí línější tempo knih bez větších zvratů. Musím také ještě uvést, že se jedná o prequel a další knihy jsem od autorky nečetla, takže je možné, že se s osudy všech hrdinů v této knize setkáme ještě v dalších jejich knihách.