Ostří snu

První díl (Věk popela) byl nejčtivější zlodějskou fantasy, jaká se mi dostala do pařátů za nevím jakou dobu. (Ok, od Šesti vran, ale víte jak) Ten druhý je jiný, ale stejně skvělý. Ukazuje Kitamar zase z jiného úhlu pohledu, ale o nic méně zajímavě. Jistě, rozjezd je trochu pomalejší, protože má čtenář pocit že hej, o těchto událostech už jsem přece četla... Ale pak to nabere spád a konec jsem už zase hltala takovým způsobem, že jsem nevnímala okolí. Garret Levý je fajn postava, ale mnohem víc mě bavila jeho nová známost a její sestřenka. A především, živoucí bohové v ulicích... Kitamar je fascinující směska všech možných ras, vyznání, je tam kde co... Ale především je to dýchající masa, která má ducha. Víc se neodvážím psát, abych vám nezkazila zážitek ze čtení, ale řeknu to takhle... Čtenář, který dá téhle knize odpad, evidentně nenávidí fantasy. Protože tohle je více než důstojný zástupce žánru. Už se těším na další a závěrečný díl!