Orgasmus na Západě

Velká očekávání, a (asi i proto) mírné zklamání. Z pěti kapitol mě oslovily dvě, a to raný novověk a viktoriánské období. Renesanční doba, pojatá jako úvod, byla příliš povšechná, nová doba (1960 do soudobí, tzn. 2004) přehršlí výňatků z různých výzkumů (nevysvětleno, proč zrovna z těch daných), zejména pak z jednoho z roku 1948. Byť nejsem zastáncem dogmatického držení weberovské neutrality v humanistických vědách, zde by se autor mohl poněkud krotit. No a závěr, dvacet stran ale zhola o ničem - což je svým způsobem taky umění. Takže nám zbyly dvě zajímavé kapitoly o pojímání sexu, sexuality, změnách v západní společnosti, třeba že za Ludvíka XIII. se lidi na veřejnosti běžně koupali nazí, zatímco za královny Viktorie se zakrývaly nejen dívčí kotníky a nožky, ale i nohy od klavíru. Nuže - neurazí, nenadchne.

Je to solidně napsaná odborná práce na dané téma, která jde možná až do moc velkého detailu. Díky tomu se pak ztrácí určitá koncepčnost, linka, a tedy i téma, a velká časová vymezení tomu moc nepomáhají. Na druhou stranu je obdivuhodné, že autor dal dohromady tolik informací z různcýh výslechových protokolů, deníkových záznamů, a literatury (i té nejpokleslejší), abychom si mohli udělat jakousi představu o tom, jak se vztah těla a duše vyvíjel pod různými vlivy. Pro mne to bylo velmi smutné čtení. Je to přehlídka pokrytectví, dvojí morálky, mužského mačismu, navíc zatížené křesťanskou (nejen katolickou, ale i protestantskou) ideologií, která ale sloužila do značné míry jako mantinel a jako odůvodnění pro různé formy chování. Je neuvěřitelné, jak se lidstvo v různých etapách vývoje samo omezovalo skrze své představy o světě, jak náboženství dokázalo každého skřípnout v tom nejintimnějším bodě života a pracovalo systematicky s vyvoláváním strachu. To není jen otázka moralistů a puritánů, ať každý ke svému tělu přistupuje, jak uzná za vhodné, ale promítá se to všechno do vztahů, ovlivňuje to druhé a to velmi despoticky, totalitně, dokonce za cenu exkomunikace ze společnosti (masturbace, některé praktiky, homosexualita atd.). A žen mi bylo vyloženě líto. Ty se dostaly ke slovu, a k právu na vlastní potěšení až tak nestoudně pozdě, že je mi až hanba. Zkrátka jsem rád, že jsem si knihu přečetl, nehledal jsem za ní žádné vzrušení, neměl jsem očekávání pikantností, ale seriózní vědecké práce. To se mi splnilo, i když přehlednost ve smyslu hierarchizace témat není, jak už jsem řekl, její silná stránka.