Okřídlená

Kniha, kde hlavní hrdince táhne na čtyřicet a všechno jí bolí, osvěžující po té řadě knih, kde náctileté assasinky hopkají sem a tam a jsou víc flexibilní, než údajně výhodná půjčka z reklamy. V první řadě - pokud někdo bude čekat fantasy s propracovaným světem, pořádné intrikování, hromadu zajímavých vedlejších postav, hrdinku, které bude snadné fandit, epické questy... tak tohle není ta kniha. Tenhle příběh zobrazuje postavu, která má za sebou pořádně toxický vztah (ne romantický), který ji provázel několik desítek let a formoval její život a její rozhodnutí. Jako malé děvče si šla za svým snem a přidala se k válečnické sektě mechanicky vylepšených bojovníků, kteří zaštitují ochranu města a lidu. Dala do služby vše, dřela dnem a nocí, aby si vysloužila mechanická křídla a stala se jedním z Okřídlených. Pod vedením přísné velitelky, která se pro hlavní hrdinku stává vším - vzorem, mateřskou postavou, středobodem. Zaslepená oddaností, touhou být dokonalá pro velitelku, která do ní vkládá tolik nadějí, ze sebe vydává maximum a plní rozkazy bez pochyb o jejich správnosti. A pak přijde zlom, kdy je odvržena, jak rozbitý, nepotřebný kus nábytku. Střídají se dvě dějové linky, současná a minulost, která ukazuje, jak se postupně rozvíjela povaha vztahu hlavní hrdinky a velitelky, drobné trhlinky a první počátek nedůvěry. Perfektní vykreslení toxického vztahu, který ne vždy musí být v romantické rovině mezi partnery. Autorka v doslovu hezky toto shrnuje. Není snadné hrdince fandit, z pozice čtenáře, který není v její kůži. Rady typu "to nevidíš, jak s tebou manipuluje?" je vždy snazší rozdávat, než se jimi řídit. Svět jako takový není extra vykreslený, jen základní obrysy. Ne na všechny tajemství jsou dány odpovědi. Postav tu není moc, ani ty nejsou rozebrány nějak do hloubky. Vše se točí hlavně okolo hlavní hrdinky od zásadního bodu zlomu a vyrovnávání se s tím vším. Ale je to sakra povedené.

Vlastně hodně smutná kniha. O rozčarování, rozbití ideálů na padrť a hledání sebe sama. Je možné se najít, když něčemu tak moc věřila, že obětovala všechno a všechny, jen za špetku uznání, pochvaly, aby ji zase drtili a zase po hlavičce poplácali a nakonec odkopli jako psa. Dvě linie: tenkrát mladá a nadšená teď stará a zlomená.