Pokračování románu ze Země na Měsíc bylo docela povedené, osudy tří prvních austronatů v dělostřeleckém náboji při cestě k naší Luně, kdy se snaží dosáhnout povrchu a prozkoumat místní faunu a floru, ideálně rovnou kolonizovat. Typický Verne tak jak si ho pamatujeme - spousta fantazie, technických popisů a zvratů. Samozřejmě díky době vydání úsměvně ( např. vyhazování předmětů z okna projektilu do kosmického prostoru ), ale některé myšlenky se potvrdily - 60 %

Příběh samotný, řekl bych, nijak příliš nevybočuje z Verneových zvyklostí. Je zde tradičně i spousta fyziky a čísel. A to je tentokrát kámen úrazu. Proč si to po sobě překladatel nepřečetl, co proboha dělal korektor? Oba bych nechal bez milosti pověsit. Proč se pokoušíte poučovat čtenáře, když tomu sami nerozumíte?! Tahle jinak celkem slušná kniha je plná naprosto chaotických čísel. Přepočty rychlostí z m/s na km/h úplně mimo (ne o trochu, ale třeba i dvakrát tolik), navíc pokaždé jinak. Když se projektil blíží k Měsíci (a to pozvolné přibližování je několikrát výslovně zmíněno), je chvíli 1.400 metrů vysoko, chvíli 160, aby na následující straně byl už "jen 800". A vrchol v předposlední kapitole - projektil spadne do moře v místě, kde je chvíli před tím hloubka změřena na 3.429 m. O pár stran dále se dozvíme, že leží na dně v hloubce 1.853 m a hned na následující straně se jej chystají vyzvednout z hloubky 5.200 m. Doporučil bych pracovníkům z vydavatelství Omega buď vypnout generátor náhodných čísel, nebo omezit chlast. Čísla a jednotky jsou v této edici verneovek už tradičně slabým místem, ale v knize Okolo měsíce redakce našla ještě mnohem hlubší dno.