Oko hurikánu

Tyran Aric Athair je mrtev, ale boj za svobodu nekončí. A pokud v něm chce vzbouřená kapitánka Kaledonie Styx zvítězit, bude muset udělat jedno z nejtěžších rozhodnutí ve svém životě. Zakončení námořní trilogie Seafire zúročuje tvrdou práci, kterou Natalie C. Parker odvedla v předchozích dílech. Tak trochu se vracíme na začátek, abychom v odrazu oněch dávných událostí, našli pravdu o současnosti, a také to, co každého z hrdinů zformovalo do podoby, v níž ho nyní vidíme. Všechny ty pochybnosti o sobě samých, radosti z výher a smutek z proher, strach, zlost a touhu po pomstě i po odpuštění. Je tady toho mnoho o čem přemýšlet a co zkoumat. Navíc je tady díky ženskému pohledu na boj a přežití i plno emocí, které není možné jen tak přejít a nechat být. Ony totiž formují celé vyprávění a příběh je díky nim osobitější, sytější a více se zaryje pod kůži. To, co Ohnivý květ začal, Ocelový příboj rozprostřel do šířky, Oko hurikánu teď spanile završuje, napíná přitom čtenářovu pozornost do poslední chvíle. Seafire bavila a já jsem rád, že jsem mohl doprovázet Kaledonii Styx na její dobrodružné cestě za slávou.

........... SPOILER ........... Série Seafire je strhující dobrodružství mladé kapitánky Kaledonie Styx, která se se svou dívčí posádkou rozhodne vzdorovat tyranovi Aricovi, který jejich svět drží v kleci. Aric má celou flotilu lodí plnou Střel, které ovládá pomocí drogy, na které je udržuje závislé. Pomocí Střel pak ovládá celý svět a udržuje ho v permanentním strachu o život. Kaledonie před čtyřmi lety udělala obrovskou chybu, když potkala Lira, který byl Střelou, a ona mu uvěřila, že se chce změnit a utéct od Arica. Tato chyba ovšem stála život celou její rodinu. Boj, který proti tomuto režimu vede, je jednak snahou osvobodit svět, ale také cestou za pomstou. ️️ Podle recenzí od ostatních jsem čekala pirátskou fantasy, ve které bude hrát hlavní roli feminismus. Ono tomu tak ale není. Feminismus je tu sice jedním z hlavních témat, ale vedle něj se tu dává důraz i na sílu přátelství, lásku, rodinné pouto, spolupráci, vzájemnou důvěru a touhu po svobodě. Celkově jsou tu tato témata hezky vyrovnaná. Ohnivý květ Kaledonie se svou dívčí posádkou úspěšně narušuje Aricův systém tím, že napadá jeho lodě. Při jednom z těchto útoků málem přijdou o kapitánčinu nejlepší přítelkyni Pisces, kterou zajme loď plná Střel. Oran, jeden ze Střel, jí ale pomůže uprchnout. Přesto jej chce Kaledonie zabít, neboť po setkání s Lirem již nikomu z nich nevěří. Postupně se ale ukazuje, že tento chlapec by pro ni a její posádku mohl mít důležité informace, které by je jim při jejich boji mohly hodit. V tomto díle se seznámíme nejen se světem, ve kterém se odehrává celý děj, ale také s hlavními postavami, kterých je celkem hodně, ale i tak se v nich dá velmi dobře vyznat. Děj je vyprávěn z pohledu Kaledonie a je od počátku plný zvratů a bitev, které jsou vykresleny do sebemenších detailů. Rozhodně se jedná o zdařilý úvod do série, a dokonce bych si troufla říct, že mě tento díl bavil nejvíce. Ocelový příboj Kaledonie ztratila svou posádku a málem přišla o život. Naštěstí ji ale zachránila skupina zběhlých Střel, která si říká Dýky. Z počátku jim vůbec nedůvěřuje, ale nakonec se s nimi spřátelí a přesvědčí je, aby se s ní vydali do boje. Netuší však, že se bude jednat o úplně jiný boj, než který všichni z nich očekávali. Dostane se k nim totiž zpráva, že Kaledonina posádka je v Aricově zajetí a získat ji zpět nebude vůbec jednoduché. Druhý díl měl trochu pomalejší rozjezd, neboť první polovina knihy není tolik nabitá akcí, tak jak tomu bylo u předchozího dílu. Daleko více se tu ale můžeme podívat do myšlenek, které trápí Kaledonii a více ji tak poznat a pochopit její chování. Její charakter zde prochází velkým vývojem a na konci knihy je to už úplně jiná dívka, než kterou byla na začátku. Tento její vývoj mě hodně bavil. Uvítala jsem také nové postavy, zejména mužského pohlaví, které už tak skvělý děj dokázaly ještě více oživit. Oko hurikánu Jejich nepřítel Aric je po smrti, válka tím ale nekončí, neboť na jeho místo nastoupil Lir. Kaledonie již nevelí jen své posádce, ale má na starosti celou flotilu, která se mu sice svou velikostí nemůže rovnat, ale i tak se rozhodne, že se s ní vydá do boje. Vítězství si ale rozhodne pojistit spojenectvím s jedním ze svých nepřátel, a to Pětisynem Tassosem, který, stejně jako ona, Lira k smrti nenávidí. Závěrečný díl je opět od počátku nabitý akcí, každá další bitva je ale daleko více brutálnější. Kaledonie a její posádka na tento boj již ale není sama. Kromě bitev s nepřítelem tu sledujeme i Kaledonin vnitřní souboj sama se sebou, neboť má strach, že se mění v monstrum. Konečně se tu také více rozjede romantická linka, ve kterou jsem doufala již od počátku. Zvraty, ke kterým tu došlo, byly jednoznačně za celou sérii ty nejlepší. Hlavní část zakončení příběhu je sice celkem předvídatelná, ale veškeré okolnosti, které jej doprovázely, se již tak snadno předvídat nedají. Shrnutí série Když bych měla zhodnotit sérii jako celek, tak musím říct, že se mi líbila. Byla celkem čtivá, plná zvratů, akce a zajímavých postav. Hlavní hrdinka Kaledonie mě tolik neoslovila. Nevím proč, ale nějak jsem se do ní nedokázala vžít a měla jsem k ní spíše neutrální vztah. Rozhodně to ale nebyla nezajímavá postava. Líbilo se mi, jak jsme mohli sledovat její myšlenky, se kterými jsem sice ne vždy souhlasila, ale rozhodně to bylo velmi zajímavé takto nahlédnout do její hlavy. Její velký problém bylo to, že se neustále srovnávala se svou matkou a nedostatečně si důvěřovala, což se poté odrazilo v důvěře v ostatní. Ze začátku byla hodně zásadová a bála se nastavená pravidla porušit, protože když to udělala naposledy, tak celá její rodina přišla o život. Postupně ale přichází na to, že jsou situace, kdy se nedá jednat podle zásad, ale je důležitá vlastní intuice. Také je velmi zaslepená pomstou, díky čemuž si na konci prvního dílu velmi zavaří. Dokáže se z toho ale ponaučit. Své posádce, a zejména své nejlepší přítelkyni, je věrná a záleží ji na tom, co s nimi bude. Má opravdu velké srdce, které se postupně naučí otevřít, ale je také velmi statečná, což jsem obdivovala. Nejvíce mi k srdci ovšem přirostl Oran (zběhlá Střela). Z počátku jsem mu vůbec nedůvěřovala a neměla ho ráda. Vlastně ani nevím, kdy se tyhle mé pocity změnily. Bylo to u mě takové to klasické hate to love, stejně tak, jako to bylo mezi ním a Kaledonií. Jeho charakter byl opravdu skvělý. Hlavně jeho postupný vývoj a odhodlání se změnit. Svět, ve kterém se série odehrávala, se mi hodně zalíbil. Obdivovala jsem to, jak autorka dokázala do detailů promyslet veškerou techniku, kterou na lodích využívali. Velké plus byly jednotlivé prology, které byly pokaždé z pohledu jiné postavy, přestože zbytek série byl vyprávěn z pohledu Kaledonie. Hodně se mi líbilo to, že se autorka vůbec nebála zabíjet postavy, a to jak ty vedlejší, tak ty hlavní. Také si dokázala skvěle pohrát s popisy prostředí, ale i bitev, které se v sérii odehrávaly. V rámci spolupráce s #Booklabem se ke mě dostal třetí díl této série, za což bych jim chtěla moc poděkovat, protože bez toho, bych se k této sérii vůbec nedostala.