Odyssey One 3: Domovský svět

Další skvělé dobrodružství! Země se postupně stává vesmírnou mocností schopnou letů do jiných soustav. Kromě vyspělého západu se svým tachyonovým pohonem se i Blok dočkal svého prvního mezihvězdného korábu. Čínská loď s Alcubierovym pohonem, Wej-fang, v porovnání s Odysseou mohla působit jako o generací starší, přesto mě její těžkopádnost dokázala zaujmout. Bohužel její první výprava do sousedství Sluneční soustavy se nevydařila dle představ a přivedla Drasiny k prahu Země. Třetí kniha odhaluje tajemnou čtvrtou rasu a poodkrývá původ Drasinů. Lid, jak si tajemní nechávají říkat, byli technicky na podobné úrovni jako Priminové, ovládali velkou říši, ale působili pro mne jaksi omšele. Z původně pomyslného tajemného mimozemského nepřítele na vysoké úrovni se vyklubal jen další člověku podobný druh a z Drasinů pouhé loutky. Říkal jsem si proč autor musel tak brzo vyrukovat odhaleními a neudržoval čtenáře déle v napětí. Skoro se mohlo zdát, že autor selhal v tom, jak budovat napětí, ale šlo o pouhé zdání, jelikož tím otevřel cestu pro skutečného oponenta pro veškerenstvo lidstva (Země, Priminy i Lid). Drasinove objevili Sluneční soustavu a v prvním sledu ji napadli s více jak čtyřnásobnou přesilou, než-li s jakou obvykle zavítali na Priminske světy. Odyssea proti nim stála osamocena, jako David proti Goliášovi, s podporou další konfederační lodě, poškozené Wej-fang a stanice Liberty... Ten okamžik, kdy Weston vyslal do celé soustavy svou výzvu, byl k nezaplacení. Volání po jednotě, stejně jako odhodlanost bojovat, byly pohlcující. Bitva sama možná nebyla už natolik pohlcující, ale výsledný účinek nebyl o to nic menší. A to byl jen začátek! Co následovalo, by se dalo připodobnit oběma dílům filmu Den nezávislosti a to najednou!!! Úžasný drasinsky chór zkázy, který hrozil obklopit celou Sluneční soustavu. V tomto kontextu, kdy hrozilo rozebrání celých planet včetně centrální hvězdy, pohotovost všech sil Konfederace a Bloku na povrchu Země působila možná nicotně až zbytečně, přesto uzmout tomu jistý punc hrdosti nešlo. Výsledkem bitvy bylo něco neočekávaného, leč statisticky očekávatelného... (SPOYLER) Ta část, kdy Odyssea osamocena, řízená jen svým kapitánem (jak se mu podařilo napojit celou loď na NIKS?), narazila do řady drasinskych křižníků a padala za horizont k povrchu Země, nesla v sobě punc válečnického klišé o velkém vůdci a kapitánovi, který jde se svou lodí ke dnu. Kdo tuto scénu neprožíval všemi smysly neví, co je čest válečníka, howk. (Admirál Tanner si všiml vcelku jedné a trochu paradoxně vtipné skutečnosti: přílet Odyssey k Ranquilu povětšinou sebou neslo smůlu i štěstí zároveň. K závěru knihy jsem si říkal to samé pokud šlo o Drasiny .) U této série mám pocit, že se každým dílem o vždy něco více zlepšuje. Takový vývoj jsem u četby první knihy této série nečekal a už teď ji mohu řadit mezi my-best-sci-fi dle mého ražení, jako série Ztracená flotila, Černá flotila či Stará flotila. A konec? Něco, co mě uchvátilo, rozesmutnilo a potvrdilo mé myšlenky vůči Centrále a Zemi ----------Otaz(ní)ky-------- Kdykoliv bylo něco málo kolem Drasinu odhaleno, více otázek se vyrojilo než bylo odpovězeno. Jedno jsem stále nechápal. Drasinove byli naprogramování ke ničení planet, ne-li celých soustav, které obývaly život. Nejvíce popudlivosti cítili zřejmě k lidskému rodu. Dalo se předpokládat, že šlo o averzi jejich tvůrců, která byla zakořeněná hluboko do jejich podprogramu. Ale jaksi jsem neviděl smysl v ničení planet, které mohly hostit život, a byly velmi vzácné, jak potvrdili Priminove. Obdobně jsem okrajově nechápal etymologii drasinskeho pojmu "karmínový pás života", jež vztahovali na vše živé. V příběhu se dosti prosazuje fyzika Alcubierova pohonu a tachyonove mechaniky. Oboje slouží nejen jako jakési vysvětlení technologického pozadí, ale je pevnou součástí světa a jeho fungování. Jsme tak svědky aplikace manipulace s časoprostorem při boji a komunikaci. Nejsem natolik fundovaný (bez ohledu tolikrát mohu mít Star Trek shlédnuty), abych posoudil byť teoretickou natož reálnou složku takových scén, ale neskutečně to na mě zapůsobilo Narazil jsem na chybu, pro kterou nevím odkud autor čerpal svá data, ale byla až očividná: stáří vesmíru je 18 mld.let, Země je stará 6 mld. let a lidstvo se vyvinulo před 10-100 tisíci lety. Možná šlo o predikci zakládající se např. na kolísavosti Hubbleovy konstanty, ale ve sci-fi je zvykem uvádět aktuální a všeobecně akceptované vědění v době vydání titulu. Carrie v knize nikdy nezmínil, že by pozemská věda kupříkladu při výzkumu AH polí a Alcubierova pohonu vedla ke změnám kánonu prezentovaného na školní půdě, proto si nedovedu odůvodnit takovouto až faktickou chybu. Priminska civilizace je z pohledu Země starobylá, dle však jedné poznámky, pokud jsou to lidé, oddělili se od naší rasy na úsvitu rodu Homo sapiens před cca 30-40 tisíciletími. V tomto kontextu se musím ptát: Položil někdo z pozemšťanů Priminum otázku k jejich původu? Ptal se někdo po archeologických důkazech o jejich minulosti, stejně jako evoluci jejich druhu?