Odysseia

Nežli jsem začala Odysseovu anabázi číst, říkala jsem si, že řecké pověsti znám a nic nového mě nečeká, spíš jsem byla zvědavá, kterak to ten Homér vymyslel. Můj partner četl tuto knihu těsně přede mnou a tak , když jsem otočila poslední list a v naprosté tichosti ( kdo mě zná , tak ví, že u mě jev naprosto nezvyklý a vypovídající o tom, že se se mnou něco děje) zaklapla desky knihy , koukl na mě a povídá...." taky jsi si z toho sedla na zadek, co? ". No, to teda sedla, naprosto famózně vyprávěný příběh. Před několika lety jsem četla Ílias a to se mi sice taky líbilo, ale od Odyssea se nedalo odejít.

Je skutečně fascinující, že si můžeme přečíst něco tak velmi, velmi starého. Děj je bohatší než u Íliady, není to jen samé ten zabije tamtoho, tenhle zas na oplátku tyhle dva... Také jednomu při čtení docela vyhládne, všichni pořádají nějaké hostiny, po jídle touhu i po pití zahánějí zcela... Verše se pěkně nesou, jazyk je prostě nádherný. A moc se mi líbila všechna ta dlouhá přirovnání, třeba: Jako když z výběžku skály kdes rybář svým předlouhým prutem hází s úmyslem lstivým své vnadidlo nevelkým rybám vrhaje do moře rourku, jež z rohu je polního býka, jednu pak lapí, a jak se tak třepotá, hodí ji na zem, tak sebou třepali oni, když ke skále vzhůru je nesla.