No to mě poser... je jedna z myšlenek, která mě provázela při čtení týhle knihy. A další byla: jak se ten Sterak tyvogo tak strašně moc zlepšil ve psaní. Odvážim se prohlásit, že to je jedna z nejlepších věcí,(asi i ta úplně nejlepší) co kdy napsal. Ještě jsem mu úplně neodpustila, že v minulým díle zabil Atyho a netušila jsem, že mi trojka hodí takovou brutální emotional damage. Upřímně, byly tam momenty, kdy se mi chtělo bulet, jak želvě. A taky momenty, ve kterejch jsem měla regulérní husinu. (podotýkám, že jsem to četla ve třicetistupňovým vedru na pláži) Fakt to bylo mega povedený. Dreyova "smrt", pak Eledův přerod, pak chcíííp dalších postav, linka s Elym, to zakončení, epilog a Eledův dopis. Celý jsem to schlamstla jako pytlík chipsů. 5*

Úžasné zakončení trilogie. Opět došlo k zvratům, které jsem neměla šanci předvídat a začala na chvíli odsuzovat i ty postavy, které jsem dříve milovala, a přesně tak to mám ráda. To, že jsem u knížky opět bulela, už je u mě skoro normálka, ale že mě takhle dostane modrý čumák nebo třeba přerod Elyho... Jsem ráda, že to vše dopadlo tak, jak to dopadlo a mám chuť si to celé ihned přečíst znovu. Moc by mě ale v budoucnu zajímaly třeba i příběhy z Vateny, nebo "pověsti o bozích" s po letech doupravenou realitou. --- Galony A a B musely být na místě asi opravdu velice dlouho, když z neznalosti slova po nich pojmenovali celé město. Co v nich bylo před deštěm naředěnou "svatou vodou", benzín? Mám tolik otázek. Někdy stačí člověka nechat problém vyřešit samotného, abychom mu doopravdy pomohli.