Odkaz lidské mysli

Píše se rok 2043 a první kontakt s mimozemskou civilizací rozhodně není přátelský. Černý sliz pomalu pohlcuje Zemi, využívá její zdroje a přebírá kontrolu nad lidskou technologií. Jedinou nadějí se zdá umělá inteligence kalkulující rychlostí světla, která vojenská tažení budou pro lidstvo nejpřínosnější. Jenže co když už to je skoro 200 let a svět je stále uprostřed nekončící války? Co od knihy čekat? Rychlé tempo, akci a svět, který se obejde bez složitých technických popisů. Místo toho dostanete putování zpustošenou zemí, které nás zároveň plynule seznamuje se světem, jeho chodem a střípky historie. Také boj o přežití, nové druhy bytostí (protože mimozemský sliz po sobě zanechává na planěte i další stopy, stejně jako lidé), nemocí a nečekané zvraty. Ačkoliv kniha vyšla pod nakladatelstvím zaměřujícím se na YA a NA knihy, rozhodně by to nemělo odradit starší čtenáře. Jedná se o takové spíše oddychovější čtivo o mimozemské invazi a našem boji proti ní, lehce psané, které nevyžaduje výrazné úvahy a vám zpříjemní den po náročné práci. Co mne trochu rušilo při čtení, byly chyby a překlepy, rozhodně by si kniha zasloužila lepší práci korektora. Zpříjemněním se naopak staly příležitostné ilustrace. Širší recenze: https://dragell.cz/radek-stary-odkaz-lidske-mysli/

Tohle bylo bohužel mnohem slabší, než Arila, ke které jsem byla už tak velmi kritická za její až šablonovitou repetitivnost. Všechno to začalo tak slibně, byl nám představen tajemný nepřítel ve formě slizu a já se cítila, že mám o hrdiny doopravdy strach, a to se mi moc často nestává. Tohle ale vlastně všechno končí prologem, a pak už to jde z kopce. Tajemný a nebezpečný nepřítel mizí a jsou nám představeni Araci, kteří jsou v podstatě jen roboti ve zvířecí formě. Do toho postapo svět, který se dnes bohužel objevuje v každé druhé knize a tady to je naprosto vyčerpaný potenciál. První problémy nezačínají v příběhu, ale v kategorii samotné. Po celou dobu čtení jsem si myslela, že se jen nakladatel zmýlil v kategorizaci a místo do Fantasy zařadil omylem knihu do Sci-fi. Samozřejmě existují druhy science fiction, ale tento styl nezapadá ani omylem do light science fiction. V knize vůbec není žádná vědecká či technologická část, která by vysvětlovala magické schopnosti hlavního hrdiny či jeho meče. Je to v podstatě jen čistá magie, což v sci-fi nemá co dělat. Stačí to srovnat s jakýmkoliv sci-fi dílem, ať už od světových či českých autorů. Dále jsem měla pocit, že je to psané jako kniha pro školáky ve věku 6-10 let. Všechno (až na závěr) je předvídavé. Hrdinové jsou stejně jako v Arile všemocní a nic je neohrozí. Do situací se dostávají čirou náhodou a slouží tak jen příběhu autora. Když už se dostanou konečně do nějaké situace, kde by mohlo dojít k boji, tak je to často vyřešené jednoduchou konverzací. Jedinou hvězdičku dávám za velmi nadějný prolog, který se mi vážně líbil. Na knize je bohužel vidět, že autor ještě není úplně vypsaný.