Odhalení

Villa uvádí na filmovém festivalu ve Stockholmu dokument o mladém lovci velryb Dimmim… Postupně se ale ukazuje, že Dimmi byl trochu jiný, než jak ho Villa představuje, a padne i otázka, proč Ville trvalo celých devět let, než film dokončila… Nakonec se díky mozaice, kterou skládá svým pohledem Villa, její bývalý partner Jón Logi a Villina kameramanka Ninja, vytváří dost poněkud odlišný pohled na věc… Příběh se odehrává na Islandu a tentokrát to není země plná přírodní krásy, gejzírů, mohutných vodopádů a duh klenoucích se nad nimi, ale země, v níž mají lidé problémy s alkoholem, drogami a jinými návykovými látkami, trpí duševními chorobami a jsou stiženi různými rodinnými a partnerskými traumaty… Obrázek je to tedy dost temný, ale zároveň tu nechybí naděje… Mě uchvátil především styl vyprávění… Ohromně mě bavilo dávat si dohromady střípky událostí a z nich si vytvářet celou skládanku… Co se týče textu, podle mě mohl být o kousek kratší, někdy mi připadal trochu natahovaný, což mi ale nebrání v tom, abych vám knížku doporučila… Lehké prázdninové čtení to tedy není, ale zato ve vás ta knížka určitě něco zanechá a jen tak na ni nezapomenete… Hodnocení: 4* z 5*

Nevěděla jsem, co od knihy čekat, proto jsem byla celkem překvapená, jak moc nepříjemné čtení to chvílemi bylo. Autorka se snaží, abychom do určité míry dokázali soucítit se všemi a dát jim šanci, i když to rozhodně nejsou pozitivní postavy. Někdy mi to přišlo až trochu moc na sílu, ale dávám vysoké hodnocení kvůli čtivému stylu psaní a zajímavému motivu - natáčení dokumentu.