Od Rusi k Rusku

Zatímco autor pojal knihu jako propagaci své teorie ethnogenéze, já jsem se stal alergický na výrazy jako Rusové ztrácí pasionaritu, Novgoroďané jsou subpasionáti, začíná obskurační fáze a podobně. Obzvláště leží autorovi v žaludku evropská civilizace a katolická církev. Alexander Něvský byl skvělý etnopolitik, protože se spojil s mongolskou Hordou a zavrhl prozápadní směřování země. Tím, že Mongolové zmasakrovali každého, kdo jim nechtěl platit jasak, přispěly dle autora ke sjednocení Ruska. Jaké hospodářské nebo kulturní obohacení tím Horda zemi přinesla, tedy kromě placení výpalného a dodávek otroků, už Gumiljov neuvádí. Za vrchol cynismu považuji Gumiljovovo tvrzení o přátelských vztazích ruských kolonizátorů a původních obyvatel Sibiře. Kozáci na svém postupu loupili, vypalovali vesnice, zabíjeli a mučili domorodce. V ruských archivech se zachovalo hlášení atamana Chabarova do Moskvy: "S pomocí Boží je všechny pobijeme, jednoho po druhém." Podle Gumiljovových teorií měl superetnos Ruska a Ukrajiny prožívat v 21.století inertní fázi, zlatý podzim, éru sbírání plodů. Realita je taková, že už pět let trvá válka těchto dvou etnosů, ve které Rusové prozatím posbírali cca půl milionu mrtvých a zmrzačených.

Skvěle a poutavě napsaná část historie Ruska. Škoda že není rejstřík. Mapy mohly být čitelnější.