Oblast 1

-Věř, že nám nedělá radost tě trestat... ...nenuť nás používat tyto prostředky více, než je nutné, jelikož tím netrestáš jen sebe, ale ubližuješ i nám.- OBLAST 1 Lena Šuláková Dystopický román /5 Příběh nás zavede do roku 2279. Kdy se celá civilizace vzpamatovává z katastrofické války. Potkáváme se s Leou, které nový svět rozdal hodně špatné karty. Kniha je rozdělena na dvě části. V první části máme pohled Lei. Kdy jsme s ní v dětském nápravném zařízení. Zažíváme hrůzy vznešené snahy o nápravu delikventů. Pro blaho nové civilizace. V druhé části dostaneme pár nových postav, rozšíření dějové linky. Přechody mezi jednotlivými postavami jsou rychlé, hladké. Nikde žádná zbytečná omáčka. Děj stále plyne, hlavní hrdinka nemá chvilku klidu. A my můžeme s vyděšeným výrazem zjišťovat, jak tenká hranice je mezi utopií a dystopií. A když už si myslíte, že Lea našla zasloužené, klidné misto, kde by se mohla pozvolna uzdravit po prožitých hrůzách - autorka nám poodhalí možnou hrozbu, která by to mohla vše zničit. Rázem máte další důvod knihu neodložit. Lea. Co o ní říct. Dostala se na místo, kam nepatřila. Kde se tresty vyměřovali podle momentální nálady dozorců. Kde naoko vládla ta správná pravidla. Kde se překrucováním pravidel stávala z těch, kteří měli dohlížet a pomáhat bezcitná hova*a. Udržela si sílu, naději. Ikdyž byly chvíle, kdy se smrt zdála jako vysvobození. Nakonec ale bojovala. Zvládla se dostat do Oblasti 1. Utopie vytvořené snílkem, který chtěl, aby bylo všem lidem dobře. Aby byli všichni spokojení. Ale takhle společnost nefunguje a on si toho byl moc dobře vědom. Neomezená moc nad lidmi. Žádný jedinec a takovou mocí není schopný vést lidi s čistým štítem. Lidstvo samo o sobě není schopné žít v utopii. 'Dobro nemůže existovat bez zla a naopak.' Autorka nám krásně ukázala, že i ti lidé, co si myslí že mají morální zásady, co jsou ti „hodní" upřednostní své blaho před pomocí nevinnému. Zároveň ale že i ti „zlí" v sobě můžou mít kousek dobra, ikdyž je jejich pomoc podmíněna. Nečtu dystopie. Mám ráda sladké happyendy a konce zalité zapadajícím sluncem. Ale jsem neskutečně ráda, že jsem nabídku autorky přijala. Měla jsem možnost se po dlouhé době nad příběhem zamyslet. Nad pocity, které ve mě zanechal. A i se smířit s tím, že mít dokonalou společnost prostě není možné. Knihu rozhodně doporučuji.

Příběh začíná tím, že kvůli nešťastné nehodě se 13 letá Lea dostane do nápravného zařízení pro děti. Nečekala jsem, jak moc to se mnou zamává, protože už během pár desítek stran jsem brečela a přála si moc Leu obejmout. Ach bože, Clark, to bylo moc i na mě. Po pár letech naprostého pekla Lea s pomocí kamarádky uteče a dostane do místa, kterému se říká Oblast 1. Seznámíme se tu s dalšími postavami, z nichž má každý vlastní příběh. Jenže jedna ze zón Oblasti 1 je i zóna Neklidu a přesně tam se Lea naněstí ocitne a je nucena bojovat o přežití. Celou knihu jsem měla chuť Leu obejmout a říct jí, že bude v pořádku. Byly tam situace, u kterých jsem plakala, byla znechucena, rozbilo mě to a někdy vše dohromady. Byl to můj první dystopický román a já jsem z toho naprosto nadšená a určitě ho budu číst znovu. Lena je skvělá a klobouk dolů za takový příběh. Stálo to za každou stránku. Knihu moc ráda doporučuji.