Období čarodějů

Nejprve bych chtěla pochválit obálku, která je naprosto úchvatná a právě ona mě nalákala na čtení, společně s tématem čarodějů, které naprosto miluju. Přestože speciální holka s neovladatelnými schopnosti je poměrně cliché, líbil se mi nápad s ročními obdobími, stejně tak propojení magie s emocemi. Styl psaní je krásný, poetický, kniha se četla svižně, jedná se o takovou příjemnou, nenáročnou oddychovku. Citáty ze zápisníku na začátku každé kapitoly se mi také zamlouvaly. Potenciál byl obrovský. Jen škoda, že dějově to byla bída a je mi to fakt líto. Co mi vadilo hodně, byla Clařina sebelítost. Ano, chápu ji. Trauma ze zabití musí být velké, ale její neustále popisování toho, jak nenávidí svou moc, nenávidí sebe, všeho lituje a je nebezpečná, už bylo otravné. Vzápětí je zase se vším smířená, pak opět obrátí... Pořád to samé dokola. Také se ani nedozvíme jak to, že je vždyčarodějkou. Pouze jediné - Slunce z ní z nějakého důvodu udělalo vyvolenou. Clara jako hrdinka byla naprosto nesnesitelná a opravdu nechápu, co na ni kdo vidí – věčně podrážděná, až toxická, sobecká, nevděčná, mluví jen o sobě a řeší jen sebe. Na co už jsem opravdu alergická, jsou otázky: „Jsi v pořádku?“, „Jak se dnes cítíš?“ Už jsem při nich protáčela oči v sloup. Kdybych zvýrazňovala často opakující se fráze, poloviny knihy by byla barevná. Dále má být Clara nejmocnější čarodějka, ale je v jednom kuse vyčerpaná nebo omdlívá. Učitelé jsou samozřejmě neschopní a tak ji lektora dělá Sang, který mi byl společně s Paige (mimochozem skvělá postava) snad jediný sympatický. Konečně někdo, kdo není alfa samec s dokonalým tělem, ale normální kluk! A navíc empatický florista, což je velké plus.:) Přesto mi jejich zamilovanost nepřipadala vůbec přirozená, žádné jiskření, nic. Prostě… jednoho krásného dne na sebe pohlédli a bylo to. Všechno všeobecně se dělo hrozně rychle (časové skoky klidně i o pár týdnů, Clara měnila názory jak ponožky.) Některé situace mě taky zarážely – Sanga zasáhne blesk, doslova přestal dýchat, ale potom jde v pohodě domů bez toho, aniž by ho zkontroloval doktor. Další, když Clara měla horečku 43°. Pardon, ale člověk umírá už při teplotě 42°, natož, aby v takovém stavu mohl ještě chodit! Clara by správně měla mít poškozený mozek. Samozřejmě, ona je zázračně v pořádku a všichni jen kroutí hlavou, jak je úúúžasná! A závěr? Jak z amerického filmu pro teenagery. Samozřejmě se objeví zázračné řešení na poslední chvíli, takže tu máme přeslazený happy end a všichni jásají nad Clařinou výjimečností. Posledních sto stránek jsem už jen přejížděla očima a přála si, abych knihu měla za sebou. Bohužel mě to opět utvrdilo v tom, že takové „speciální“ hrdinky nejsou nic pro mě. Přesto si vážím poslání o vztahu k naší planetě, které autorka do knížky vložila. Možná jsem nebyla naladěna na správnou vlnu, možná jsem neměla náladu. Ale jsem si jistá, že si kniha své příznivce najde.

Klasickej problem spousty knizek - dobrej namet, nic moc zpracovani. A nemuze chybet klasicka vyvolena slepici hrdinka.