O věcech se musí mluvit nahlas

Velikán české novinařiny v polistopadových textech Milan Kundera o něm tvrdil, že by byl nejlepším ministrem zahraničí v polistopadové éře. Antonín J. Liehm proslul zejména svou novinářskou činností během šedesátých let u nás a následný exil z něj učinil mimořádnou postavu evropské kultury. Patřil k těm několika silným hlasům, které zvládaly kriticky komentovat českou kulturu, umění, společnost i politiku za každé konstelace. A nepřestal ani po pádu železné opony a návratu Československa k demokracii. Výbor z jeho polistopadových textů ukazuje, že ať už jeho tématem byly nové české filmy, kulturní politika, nebo reflexe novinářské práce, vždy psal s vědomím širšího celku a souvislostí, které společenský a kulturní život propojují s dějinami a perspektivou do budoucna. I proto je Liehmova publicistika i po letech často velmi aktuální a má co říct ke stavu nejen české společnosti a kultury. ––– Antonín J. Liehm ve všech svých textech ukazuje, že umělecký kritik může být i společensky angažovaný intelektuál a že tyhle světy nejsou a nemají být oddělené. — Miroslav Balaštík, šéfredaktor