Když mi autorka (kupodivu autoři tohle nedělají) naservíruje na prvních deseti stranách víc než deset osob, jejich vazeb minulých a současných (i budoucích - věštba!), a pokračuje dalšími hrstmi ještě v dalších místech děje, mám chuť ji uškrtit. Naštěstí se vyhnu zločinu jednoduše: knihu odhodím jako nevhodnou, pro sebe nečitelnou, nic nepřinášející. Navíc jsem si stihla přečíst poznámky o tom, jak je příběh, osoby a místa zcela fiktivní a plně v režii autorky, takže tuplem nemám zájem. Dozajista to není historický román, ale bohapustá romantika, umístěná do momentálně velmi populárních kulis...