Nikdy není pozdě na šťastné dětství

Skvělé, čtivé vzpomínky na dětství v období od 1962 do 1976 sepsala Beatrice Landovská, nejstarší dcera známého herce a disidenta Pavla Landovského. Kniha je psána vtipně, lehce a s velkým nadhledem, přestože některé zážitky a vzpomínky jsou hodně drsné... Já znám herce Pavla Landovského asi jen jako pana Mluvku z filmu Vratné láhve. Jako chápu, že je to role, ale co se tady dočítám, docela mazec :):):) veliký živel, rebel, doma se moc nevyskytoval a pokud ano, tak to stálo za to :):):) Doporučuji Existuje dětství? Existuje jenom to, co si pamatujeme. A až odejde naše paměť, nebude existovat ani to. Staneme-li se dospělými, máme zodpovědnost za své dětství už jenom my sami. Dětství skončilo a nic se na něm nedá změnit. Ale zapomenout z dětství to šťastné, je jako hodit perlu zpátky do moře. Každou perlu dětství je třeba vsadit do zlata a na to není nikdy pozdě !!!

Vcelku milé počteníčko, které z průměru vytahují slavné osobnosti, o nichž se zde letem světem a trochu hrdě píše. O dosti svérázných rodičích Landovské se mnoho nedozvíme, Betynu vychovávaly především prarodiče. O sestře také nepíše nic moc osobnějšího, jen je zde například stroze uvedeno, že spolu někam jely, vše bez hlubších charakteristik. Autorka chtěla či patrně měla neprozrazovat mnoho a tak se pluje spíše po povrchu (zmiňuje se například o tom, koho ze slavných umělců rodina Landovská navštívila a například co tam holčičky dostaly za dárek). Autobiografická kniha pak nejde a asi ani nemůže jít do hloubky, nicméně věřím, že mnohé čtenáře i tak potěší.