Nikdy hrdinka

Trvalo nekonečně dlouho než jsem se prokousala nakonec, ale konečně se zadařilo. Zhruba do poloviny mi děj oproti prvnímu dílu přišel zdlouhavý (paradoxně i přesto, že se autorka stále držela motta: "Bez akce na každé stránce by svět nedával smysl."), potom už to bylo fajn. Trochu se podezřívám, že mě to začalo bavit až ve chvíli, kdy se do příběhu vrátil naplno Aron, ale to nechme stranou. :D :) Otevřený konec jsem čekala a tudíž mi to nevadilo, ale upřímně tohle je typ série, kde se prostě těším až to celé skončí a já uvidím hlavní hrdinku v nějaké pohodlné, šťastné poloze s kýmkoliv, koho si vybere (prosím ať je to Aron) a prostě, až všechno dobře dopadne. :D