Nic pro mě

"Já se nezamilovávám, Maisey. Odmítám to. Ale s tebou - nemůžu si pomoct. Vůbec nejsi, jakou jsem si tě představoval, a přitom jsi všechno, co jsem kdy chtěl, ale nikdy si nemyslel, že to najdu. Můžeme to vzít pomalu. Měli bychom to vzít pomalu. Ale nemůžu od tebe odejít. Chci se na tu cestu vydat s tebou. Prožít s tebou to dobré, i to zlé. Těžké i lehké časy. Chci být hned vedle tebe, až se budeš natahovat po svých snech, a chic, abys mě držela za ruku, až se budu pokoušet přiblížit těm svým. Vždycky jsem si myslel, že budu šťastný sám, ale to bylo předtím, než jsem věděl, jaké je být s tebou." "Tolik tě miluju," řeknu mu. "Myslela jsem, že chci - že potřebuju - najít sama sebe. Ale najít nás bude to největší potěšení mého života." Maisey, které se v jednu chvíli rozpadne celý život, se stěhuje i svou dcerou na ranč, který zdědí po svém strýci. Už delší dobu si e-mailem píše s Flintem, který zatím ranč spravuje. Jenže se mylně domnívá, že je to straší pán. Jaké překvapení ji však čeká, když na ranč dorazí. Nechce žádný vztah, vlastně nechce mít nic společného s žádným mužem, neboť na prvním a jediném místě v jejím nynějším životě je její dcera, které chce věnovat každou svojí chvilku, než ji opustí a půjde na vysokou. Jenže proti lásce se dlouho bojovat nedá. Bylo zde hodně bolesti v rodinných vztazích, ale nakonec si láska cestu našla. Já si čtení užila a přečtení obou dílů můžu jen doporučit.

Po cca třiceti stránkách odkládám nedočtené. Pohřeb rozkládající se krávy - rozuměj mršiny - vystrojený jako pro člověka (dokonce se zpěvem), divoký medvěd, který se promenáduje po ranči a nikomu neublíží... To fakt nedám.