Něžný měsíc nad Usambarou

Mírně dobrodružný druhý díl románové minisérie je opět patřičně nacpán hlubokými city a nekonečnou láskou. Také jeden mohutný pejsek se zde koná a přináší nám spoustu radosti a lásky. Prvnímu dílu se děj hodně podobá, žádného nepříjemného překvapení se tedy nedočkáte, i kdybyste chtěli, jako že určitě ne.

Opět jsem se nechala přenést do Afriky. Do nespoutané přírody, k divokým zvířatům a domorodým kmenům, které si chce bílý člověk podrobit. Přestože Charlotta svoji plantáž miluje, začíná chápat stěžejní myšlenku svého muže, že Afrika by měla zůstat Afričanům. Také mu vydatně pomáhá v jeho konání, např. při očkování domorodců proti neštovicím. Kniha se mi opět líbila, a proto nemohu autorce odpustit ten useknutý závěr. Celou knihu má na spoustu událostí času dosti a ke konci najednou chybí. Myslím, že tentokrát si to zasloužilo krapet víc. Třetí díl si nechávám do nové čtenářské výzvy. A už se těším.