Nezničitelná

Hodně dobrodružný a propleteně zamilovaný příběh Irky na pozadí událostí okolo 1. světové války je kombinací skutečných osudů několika žen a Johna Reeda vtloukaného nám do hlavy se svým komunismus oslavovaným románem „Deset dní, které otřásly světem“. Dramatické osudy hrdinky jsou opravdu barvité a čtení je to opravdu pěkné. Netvrdím, že je to nejlepší román tohoto autora, ale ani zde se nemá za co stydět.

Nebude to vždycky takové jako teď, říkala si v duchu. Jednoho dne budu mít hrnek s ouškem a na chleba si namažu máslo. A ani svět už nebude stejný, bude lepší, a jestli se nezlepší sám od sebe, postarám se o to já. ... Čtvrtá Falconerova/Bowlesova kniha, kterou jsem přečetl, a i počtvrté s uspokojením nacházím podobné schéma pro čtenáře, co rádi objevují historické souvislosti - autor umí mezi skutečné dramatické události vložit strhující příběhy účastníků. Tentokrát přesvědčivě dokazuje, že boj za emancipaci a sociální spravedlnost byl před sto lety naprosto pochopitelný a v porovnání s tímto světem začátku dvacátého století musejí soudnému čtenáři snahy dnešních moderních neobolševiků o revoluční přeměnu našeho světa připadat směšné, kontraproduktivní, nebezpečné. Ušlechtilé myšlenky po sociální spravedlnosti byly vždy převálcovány závistí neúspěšných a touhou po bezpracném získání cizích majetků. Poučné, i když občas zdlouhavé a neuvěřitelné, vyprávění o obecném jevu - dozrávání revolucionářů a s tím spojené změně názorů po tvrdých úderech reality osobních zkušeností. 85 % (56 hodnotících s průměrem 75 %). … Jak jela do Ruska s tím, že tamní revoluce bude majákem naděje pro zbytek světa, a jak se pak její sen během neuvěřitelně krátké doby proměnil v noční můru. „Takže to, co se píše v novinách, je pravda?“ „Loni tam zahynuly čtyři miliony lidí, Tome, pomřeli hlady a na tyfus, ale přitom tam jiní žijí v palácích, jenom tam dnes boháči nosí stejnokroje komisařů a ne honosné uniformy s epoletami a kroucenými šňůrami.“