Nezkrotná magie

Tohle byla docela příjemná, něžná, pomalá romantika, která mě mile překvapila. Vyprávění opravdu nikam nespěchá, vztah Margaret a Wese se vyvíjí pomalu a přirozeně od počáteční nedůvěry k přátelství a možná i k něčemu víc. Oba hrdinové jsou sympatičtí, mají své silné i slabší stránky, historii, rodinu a proto působí docela reálně. Atmosféra blížící se zimy a lovecké sezóny je taky vykreslená moc hezky. Autorka otevírá i několik vážnějších témat jako je například rasová či náboženská nesnášenlivost a komplikované rodinné vztahy. Bohužel mě zpočátku mátl popis prostředí. Docela dlouho mi trvalo, než jsem si ujasnila, jak vlastně vypadá tenhle fantasy svět. Nakonec jsem si ho představovala zhruba jako začátek 20. století, které bylo vylepšené o alchymii. Proto mi přijde poněkud zavádějící název knížky, moc magie jsem v tomhle světě opravdu nenašla. I tak dávám knize pěkné 4 hvězdičky, protože příběh byl krásně komplexní.

Hala, poslední žijící demiurg, tedy polobožské zvíře v podobě lišky, ničí úrodu, zabíjí zvířata i lidi. Ten, kdo ji zabije, získá bohatství, slávu a mrtvou halu. Margaret Weltyová je skvělou střelkyní a ráda by se do Půlměsíčního honu přihlásila, jenže účastnit se mohou pouze dvojice: střelec a alchymista. Margaret musí najít alchymistu, kterému může věřit, jenže ona ví, že alchymie nakonec každého zkazí. Margaret je poloviční juadirka a účast na Honu by ji uvrhla do nebezpečí, jak ze strany krvelačné haly, tak ze strany lidí. Jenže její matka zasvětila život vytvoření kamene mudrců, a k tomu potřebuje právě halu. Pokud by ji Margaret ulovila, tak by možná matka konečně zůstala doma a byly by zase rodina. Weston „Wes“ Winters zoufale potřebuje učednické místo u alchymistky Evelyn Weltyové. Chce se stát politikem a zajistit chudým a diskriminovaným lepší život – a to včetně vlastní rodiny. Politikem se ale může stát pouze vyučený alchymisty. Jenže místo Evelyn najde doma její dceru Margaret, která ho nemá ani trochu v lásce. Margaretina matka každou chvíli odjíždí pryč a nechává ji samotnou, aby se o sebe postarala, jak umí. Margaret je proto uzavřená a praktická, má ráda samotu a poklidný život s pevně daným řádem. Wes je okouzlující, na první pohled lehkovážný a sebevědomý mladík, který se dokáže ze všeho vykecat a rád se točí kolem holek, takže Margaret nebetyčně rozčiluje. Allison Saftová píše krásným jazykem a používá poetické popisy a příměry, takže před vámi doslova ožívá nádherná příroda, prostředí, barvy, vůně a atmosféra fiktivního světa inspirovaného 20. lety 20. století. Nezkrotná magie vlastně není o honu na nadpřirozenou lišku. Děj plyne pomalu, akce tu najdete jen málo a z hlediska zvratů se toho moc nestane. Allison Saftová klade důraz na uvěřitelný vývoj postav, působivě vykreslené prostředí a pomalou romantiku. Ta se vyvíjí od prvotní nedůvěry přes spojenectví až k přátelství a lásce. Margaret s Wesem jsou na první pohled jako oheň a voda, ale ve skutečnosti mají hodně společného: oba jsou diskriminováni kvůli svému původu a náboženství, nesou si břímě z minulosti, snaží se zcelit své rodiny a dokázat jim, že jsou dost dobří. Nezkrotná magie také pojednává o nenávisti k náboženským a rasovým menšinám, o předsudcích, nerovnosti ve společnosti a komplikovaných rodinných i sourozeneckých vztazích. Nezkrotná magie není úplně dokonalá, protože samotný Hon se odehraje až v závěru na pár stranách a řešení mi přišlo moc rychlé a snadné. Taky jsem čekala podrobnější vysvětlení záležitostí kolem haly a kamene mudrců a nějaké poselství. Největším problémem ale pro mě zůstává kýčovitá obálka. Nenechte se obálkou odradit, protože pod ní se skrývá krásně napsaná pomalá romantika s uvěřitelnými hrdiny, dobře vybudovaným fiktivním světem, krásnými popisy přírody a nosnými myšlenkami. A navíc je Nezkrotná magie samostatný román, takže žádné netrpělivé čekání na další díl.