Než pravda vyjde najevo

" I Dostojevský tvrdil, že nie je v živote nič ťachšie, ako rozprávať vždy pravdu. Dôvody, prečo ľudia klamú, bývajú rôzne. Môže to byť preto, aby sa ukázali v lepšiom svetle, alebo aby niekoho oklamali. To môže dotyčného zraniť, ale môže mu naopak pomôcť. Často však ľudia svoje klamstvá ľutujú. " Ďaľšie 4 príbehy v kaviarni, v ktorej môžte cestovať v čase. V troch príbehoch záujemci cestujú do minulosti a v jednom do budúcnosti, presne ako v prvej časti, Než vystydne káva. No cestovanie v čase v tejto kaviarni sprevádzajú určité pravidlá, ktoré treba dodržať. Najviac sa mi páčil príbeh policajného vyšetrovateľa, ktorý chcel vydieť svoju mŕtvu ženu. Dokonalosť sama o sebe. Dozvedáme sa tu trošku viac o záhadnom prízraku tejto kaviarne, čo ma potešilo a príbehy samé o sebe majú hlbšiu myšlienku. V tomto sú japonský spisovatelia dokonalý. Dokonca aj v komiksových príbehoch dokáže japonský autori vyťažiť čo najviac.

Konečně druhý díl série Funiculi funicula od japonského spisovatele. Moc pěkné, oddychové čtení, plné krásných myšlenek. Majitelé kavárny i hosté jsou k sobě neuvěřitelně ohleduplní a já od začátku čtení přemýšlím, jestli bych se chtěla nechat přenést do minulosti a zůstat tam alespoň tu malou chviličku, než káva Mocha Harrah vychladne. A hlavně, s kým bych se chtěla setkat. Podle pravidla číslo pět je důležité vrátit se dřív, než káva vychladne, protože jinak se z vás stane duch, který v této milé kavárničce zase nadlouho obsadí důležitou židli. Kouzelná kniha a stejně jako v u prvního dílu je tu záložka ve tvaru kouře, který stoupá vzhůru z horké kávy. Milé, laskavé a jemně emotivní čtení.

Nemohu říct, že by tato kniha byla vysloveně špatná. Stále má své kouzlo stejně jako první díl. Ale faktem je, že jsem měla tentokrát trochu více problém se začíst. Asi jsem nebyla v tom správném rozpoložení. A dalším faktorem bylo to, že jsem trochu pozapomněla některé postavy z první knihy, tak jsem se v některých momentech nechytala v tom, kdo je kdo a kdo už kavárnu dříve navštívil. A ve třetím příběhu jsem se úplně zamotala do děje, resp. do toho, co a jak se odehrálo a jak to s těmi postavami vůbec bylo. Takže hodnotím průměrně. Ta poetická atmosféra tady stále je. Je tu i ten hořkosladký přesah, melancholická atmosféra, přesto s náznaky naděje. A to bylo krásné. Ale nějak jsem tentokrát nebyla naladěná a taky jsem měla určité problémy. Takže 3 hvězdy z 5. Každopádně je to stále série, ke které se chci časem vrátit a znovu si ji přečíst.