Než jsem zemřela

Vřesoviště se táhnou všude kolem s tou svou strašlivou prázdnotou, ostřice a tráva, kopce a bažiny, náhony a lomy a smrtící šachty... Tento thriller mě nejen pobavil, vyděsil, vystrašil, ale hlavně okouzlil tou nádhernou jedinečnou krásou dartmoorské krajiny. Stovky let stará farma ležící na nekonečném vřesovišti, mrtví ptáci poskládaní do řady, dlouhá a tvrdá zima. Na farmě žije Adam, jeho žena a dcera Lyla a tady se odehrává ponurý a temný příběh, jehož zlo má kořeny v jejich minulosti... Mně se kniha hodně líbila, ta atmosféra se dala krájet, byla hustá, ponurá a protkaná starými křivdami, nadpřirozenem a mystikou. Ach, modré světýlko, je hluboká noc, ach, prosím, prosím tě, bojím se moc.

Po tomto druhu literatury příliš neprahnu, citové kotrmelce atp. nějak neprožívám. Avšak této knize nemohu upřít originalitu, s jakou se pustila do rodinné tragédie s hororovými prvky. K úplné dokonalosti v tomto žánru nechybí, podle mne, mnoho a kniha se určitě bude líbit.

Co se mi líbilo nejvíc? Pochmurná, strašidelná atmosféra nehostinných náhorních planin a vřesovišť v národním parku Dartmoor. Záhadné keltské kamenné kruhy, pověsti o čarodějnicích, věčná mlha, chladno a nevlídno, díky knize jsem objevila pro mě dosud zcela neznámý kout Anglie. Takže jsem se díky google mapám i fotkám mohla v této neuvěřitelně působivé krajině projít a vše si při četbě představovat. Zprvu celkem povedený příběh s velmi silnou dávkou pomalu se plížícího strachu a očekávání všech možných hrůz a tajemných záhad. Jenže nakonec dost překombinovaná zápletka, kterou bych možná skousla u Agathy Christie, ale do moderního psychologického thrilleru, jak je kniha označena, se mi moc nehodila… Tři plus.