Neviditelný život Addie LaRue

UCHOKNIHA. Magická faustovská kniha o věčném prokletí a smyslu života. Jedno neuvážené přání a jak se může zvrtnout... Na to, že je Addie nezapamatovatelná si z knihy pamatuji opravdu hodně - a Addie sama přišla na to, jak v paměti zůstat - jako lehká připomínka, prchavý okamžik, inspirativní můza... Jak nebýt zapomenutelná, i když na vás všichni zapomenou, jen co sejdete z očí. Jediné, co mě rušilo, byly motivy LGBT, podle mě tady použité jen kvůli tomu, že je to teď "moderní"...

Dostala jsem něco úplně jiného než jsem čekala a po počátečním mírném zklamání jsem byla ráda a kniha se mi líbila. Začala jsem ji totiž číst s tím, že hlavním tématem bude život Addie v minulosti a zajímalo mě, jak si se situací poradila, jak vůbec přežívala. V první půlce knihy se opravdu dočkáme detailních popisů předchozího života, ale následně jím jen proletíme, v podobě občasných záblesků z minulosti. Ale krásu příběhu jsem našla někde úplně jinde. Příběh je to sladkobolný, vyvolává nejrůznější otázky. Líbilo se mi jak Addie zanechává své stopy jako nepolapitelná zapomenutá můza, celý vývoj vztahu Addie a Luca a pomalé odkrývání toho, proč si Henry Addie pamatuje. Bála jsem se aby to nebyla úplně červená knihovna, milostná linka tam je, ale kniha nabízí i mnohem víc, už jen díky tomu, že happy endu se nedočkáme. Jak to vystihla Atanone - není to vlastně lehké čtení (taky jsem tak ke knize z počátku přistupovala), ale dostane se nám faustovského příběh o smyslu života. Takže pro mě příjemné překvapení v rámci žánru, který normálně moc nevyhledávam. A navíc se mi kniha hodí i do letošní výzvy = autor co nosí brýle:)