Neviditelné kořeny

Listopad 1989, podrobný, skoro dokumentární popis událostí, které se mi vryly do paměti, byl jsem tenkrát při tom. Dobré připomenutí sametu, atmosféry, nezapomenutelné euforie. 1949 – vítězové války prchají přes nebezpečnou hranici, paradoxně k poraženým Němcům. Napínavé, poučné. 1930 – Baťova škola práce, ještě víc poučné, hlavně pro současné home office generace s rozvolněným režimem, bez vojny, s velkou mírou svobody, přesto (nebo proto?) aktuálně s prudce narůstajícími procenty psychických problémů a strmě klesajícím grafem porodnosti. Dobré čtení, ale průměr hodnocení 95 procent? Jenomže! Pozvolna se všechno začne propojovat; kořínky, kořeny, kmen, koruna, listí, padající listí. Pátrání po předcích je napínavé jako thriller, k tomu přiměřená dávka emocí, lehká vůně pohádky, pozitivní poselství a s těmi procenty musím nadšeně souhlasit. 95 % (zatím 2368 hodnotících s průměrem 95 %). … „Neválčí se naší vinou,“ říkával jí Tomáš „musíme žít svoje životy i v takových časech, ty roky nám nikdo nevrátí. Nikdy nám už znovu nebude 20 nebo 25. Nesmíme ta léta promarnit, nesmíme dovolit, aby nám je zlá doba vzala.“

Dle recenzí jsem čekala, že mě druhá půlka knížky bude možná trošku štvát, ale vůbec ne :) konec je opravdu možná tak trochu přeslazený, ale tak hrozně milý, až jsem si říkala, že je škoda, že Tomáš a Anežka není můj dědeček s babičkou :).. Jsou oba vykresleni tak pokorně a nesmírně skromně, ale zároveň jako hrdinové svého příběhu a to po celou dobu.. Dlouho jsem nečetla tak příjemnou knížku, přestože první část je opravdu z toho historického (a lidského..) hlediska náročnější, ale obecně jsem měla při čtení úsměv na tváři. I proto dávám 5 hvězdiček, balzám na duši to byl.