Neviditeľné besy srdca

SKRYTÁ ZUŘIVOST SRDCE Hodnocení Knihánkova: 1,75 ⭐ Při psaní tohoto komentáře si budu připadat jako krutá a přísná ježibaba, už teď si tak připadám :D. Ale každá kniha má svého čtenáře a nemusí vše sednout všem. Každopádně když se dívám na Databázi, u Skryté zuřivosti srdce budu hodnotit opravdu ze všech uživatelů (březen 2021, ale nečekám, že se to v budoucnu změní:D) nejhůře. Může se stát. Takže toto berte jako názor takového ufounka a bílé vrány, u jiných najdete superlativa a chválu. Přemýšlím, proč se mi kniha vlastně moc nelíbila. Ale začnu možná tím, proč ji dávám slabší 2 hvězdy a nejdu s hodnocením ještě níž: 1.) Odehrává se v průběhu mnoha let (to mám moc ráda), s hlavním hrdinům tedy prožijeme opravdu celý jeho život... celých 70 let... 2.) Kapitola Pacient 741. Vyvolala ve mně emoce a její závěr mě celkem rozdrtil. 3.) Tématika AIDS. Část knihy, která se ji věnovala, mě bavila. 4.) Různé podoby lásky. Ta "pravá" a hluboká, zamilovaná a okouzlená, mateřská, neopětovaná, rodičovská, vynucená, tělesná... 5.) Něco mezi "nebem a zemí", když se blížil konec knihy. Nemůžu zabíhat do detailů, protože nechci nic prozradit - nemůžu říct, že by se mi to líbilo jako celek, to ne, zase to prostě bylo... vycpávkové dialogy :P, k tomu se ještě dostanu... ale NĚCO mě na tom zaujalo a vedlo k zamyšlení. Nad životem, nad smrtí. Byla to vlastně jen malilinkatá součástka knížky, ale chtěla jsem to tu zmínit. 6.) Název knihy: Skrytá zuřivost srdce. V podstatě perfektně vystihuje celou knihu. Tak a teď se pokusím ze sebe "vymáčknout" všechny ty pocity a dojmy... Tahle knížka pro mě byla trápilka. Četla jsem ji v podstatě 8 měsíců. Přitom to začalo tak dobře! Ze začátku mě to chytlo a přišlo mi to výborně napsané, bavilo mě to... 16letá Kitty otěhotní, je přede všemi ponížena v kostele, vlastní rodina ji zavrhne, odchází z rodného městečka a svého dítěte se vzdává... A ano, přesně její dítě - chlapeček, později chlapec a následně muž - Cyril je hlavní postavou knihy. Prožíváme s ním celý jeho život. Všechny lásky (včetně všech podob), radosti a starosti (starostí bylo bohužel víc), prostě všechno... K Cyrilovi jsem cestu bohužel nenašla. Snažila jsem se, ale moc to nešlo. Většinu knihy jsem ho vnímala jako spíš takovou neutrální postavu. Chtěla jsem ho mít ráda, ale zvlášť po jedné věci, kterou udělal jedné dívce:D, to prostě nešlo... protože... člověk chybuje. Chybovat je lidské. Ale činit tak sobecká rozhodnutí (nebo minimálně to jedno), která zraňují... v takový moment... já mu to prostě moc nedokázala odpustit :(. Cyril je homosexuál a tato kniha se problematice poznávání (vlastní) sexuality věnuje hodně. V anotaci se dočtete, že Cyril cítí silnou, ale bohužel pouze platonickou a neopětovanou lásku k mladíkovi Julianovi. K tomu řeknu jen to, že jsem čekala, že mi Julian bude více sympatický. Kdybych však měla najít a vypíchnout postavu, která mi sympatická opravdu byla, jedna mě napadá a to sice Bastian. Jedno slovo, které vystihuje tuto knihu? Dialogy. Dialogy, dialogy, dialogy... všude dialogy. Strašně dlouhé, často prázdné, o ničem, nudné... Mezi řádky jsou skryté myšlenky, ale pro mě byla tato kniha napsána rozvláčně, zvláštně a nudně. Toto je analýza do duše Cyrila, která je "jiná" - v tehdejší době nechtěná, nepochopená. Ta kniha je hodně o popírání sebe samotného, o lhaní vlastní duši. Přijetí sebe samotného je dlouhá cesta, Cyril bojuje se svou vlastní identitou a s tím, aby si dovolil být jednoduše sám sebou. Jeho tělesné "lásky", rychlovky v parku a tak dále:D mě úplně moc nebraly, daleko více mě bavil už jeho "hotový" život, kolem té 40tky... a v té době vlastně přišla už i zmíněná kapitola a téma AIDS. Knížka řeší důležitá témata. Je naprosto šílené, jaké poměry ve 20. století panovaly v Irsku, přístup církve - no prostě katastrofa. Mrazilo mě z toho, jak společnost přistupovala k nemoci AIDS - nebo spíš, jak přistupovala k nemocným... jako k odpadu... Knížka mi dala zabrat, znova bych do ní už nešla. Svůj výtisk věnuji na bazárek pro pejsky. Ale jak bylo napsáno hned na začátku - jsem výjimka. Většinou se tato kniha zapíše všem do srdce, je mi líto, že u mě tomu tak nebylo:(. Miluje ji i moje kamarádka a spřízněná dušička - Nikolka - Ďumbierka... Shrnutí: Myslím si, že kdyby byla kniha kratší, líbila by se mi víc. Pro mě dlouhá a nudná. Řeší však důležitá témata a část, která se věnovala AIDS + kapitola Pacient 741 mě bavila, dokázala ve mně vyvolat emoce. Doporučila bych ji náročným čtenářům, kteří chtějí hodně kvalitní a sofistikované čtivo, kteří rádi hledají myšlenky skryté mezi řádky... které baví tematika LGBT a otázka lidské sexuality... kteří si chtějí přečíst příběh kluka, který byl tak trochu ztracený ve svém vlastním životě, který rozhodně nebyl snadný... doporučuji všem těm, kteří se chtějí zhrozit nad tím, jak šílená byla minulost a Irsko, církev... PS: brzy se chystám na Malý život a upřímně doufám, že se mi bude líbit o HODNĚ víc, než Skrytá zuřivost srdce. Uvidím... Více na mém YouTube :-).

Kdyby to šlo, tak bych dal 6 hvězdiček. To je úžasná kniha. John Boyne je skvělý autor.