Neviditelná gorila

Kniha, kde autoři (kognitivní psychologové) donutí přehodnotit způsob jak vnímáme svět a jak si s námi zahrává iluze. Tak tedy ano. V průběhu čtení jsem si vážně uvědomila, že opravdu někdy nevnímáme věci, děje tak, jak se dějí. Mnohdy nám něco uniká, protože to zkrátka přehlížíme. Náš mozek se plně soustředí na počet, rychlost, barvu, úhel,... ale pak nás zradí to ostatní. Protože lidé vidí co očekávají že uvidí a myslí si, že to tak je. A to ostatní nás zkrátka míjí, nedáváme tomu význam. To, jak nás ovlivňuje naše paměť a její iluze je jen za hranicemi mého chápání, protože ač chceme sebevíc, tak nás může oklamat zrak, paměť, smysly. A vždy bude něco mezi tím. Skvělá kniha. Ale jen, i po přečtení nevím, zda dokážu své každodenní vnímání přehodnotit a vidět tam vše, to jak se to děje. Nevím, zda uvidím neviditelnou gorilu, zda při výjezdu nepřehlédnu něco fatálního, či když si mám zapamatovat několik slov, tak nevyberu podobné, ... .

Víte co je to slepota z nepozornosti? Nebo pojem “dívat se, ale nevidět”? To nám ve své knize Neviditelná gorila vysvětlují renomovaní kognitivní psychologové Christopher Chabris a Daniel Simon. Jsme přesvědčeni, že vnímáme vše, co je před námi. Ani na chvíli nezpochybníme to, že kdyby se odehrávala něco přímo před našima očima musíme to vidět. To je přece logické. Nebo snad ne? Autoři nám předkládají jeden z nejznámějších experimentů v psychologii z 90. let. Účastníkům experimentu bylo promítnuto video, ve kterém si studenti v bílém a černém oblečení přihrávají basketbalové míče. Sledující mají počítat přihrávky studentů v bílém. Na černé se nemají soustředit. Není důležité kolik přihrávek napočítali a jaká je správná odpověď. Experiment se zaměřoval na úplně jinou věc. V polovině videa vstoupila na scénu studentka v kostýmu gorily. Otočila se do kamery, zabušila si na hruď a zase odešla. Překvapivě si polovina účastníků experimentu gorily vůbec nevšimla. Jak je to možné? Co způsobilo, že byla gorila pro tolik lidí “neviditelná”? Tento omyl vnímání je výsledkem nedostatku nepozornosti vůči neočekávanému předmětu, což se odborně nazývá “slepota z nepozornosti”. Zaměříme-li pozornost na určitou oblast máme sklon nevšímat si neočekávaných předmětů i když jsou výrazné, důležité a objevují se přímo před námi. Autoři nám v knize předkládají spoustu situací v nich slepota z nepozornosti hraje hlavní roli. Policista, který se honí za lupičem a přitom si nevšiml, jak přímo před ním jeho kolegové bijí jiného policistu. Pilot boeingu, který nevidí jiné letadlo ve své přistávací dráze. Řidička automobilu, která přehlédla přijíždějící motorku. Jaký vliv tedy mohou mít každodenní iluze na náš život? Někdy jsou to otázky života a smrti. Tyto iluze a selhání pozornosti se však netýkají jen zraku. Lidé mohou zažívat i “nepozornostní hluchotu”. To a ještě mnohem víc se dozvíte v této fascinující a dechberoucí knize. I přesto, že nejste třeba fanoušci knih o psychologii, tak vám garantuji, že tahle vás bude bavit. Je napsána zábavnou a lehkou formou a během čtení zůstanete hodně překvapeni, možná až doslova šokováni, jak si s námi naše mysl může absurdně zahrávat.