Nespasitelní

„Plány jsou pro pitomce, co nedokážou improvizovat.“ Zapomeňte na tradice, morálku i rozum. Kanadský spisovatel Michael R. Fletcher porušuje snad všechna nepsaná pravidla fantastické literatury, v níž srdnatí rytíři zachraňují spanilé dívky v nesnázích. Jeho hrdinové - starej parchant, zabijácká děvka a sebestředný šmejd - jsou všechno možné, jen žádní svatoušci. Zabíjejí nevinné, okrádají chudé, a když na to přijde, nepohrdnou ani zradou nejbližšího. Přesto jako tým fungují, ačkoli prakticky každá jejich operace končí průšvihem. Přičtěte si k tomu drsnou stylistiku a o temné dobrodružství je postaráno. Byla to však nápaditost světa Geisteskrankenů, v němž se prolíná šílenství s fantastikou, co si mě bezezbytku získalo. Psychotické stavy, jimiž se běžně ohání lékařský slovník, zde autor převádí do něčeho, co připomíná magii říznutou biologickou mutací, a tohle pak utváří veškerou realitu kolem. A není to hezký pohled. Za mě jednoznačně nejoriginálnější (a nezvrácenější) fantasy roku.

“V šíleném světě je příčetný pouze šílenec.” (Akira Kurosawa) Vítejte v blázinci. Žádný komplex budov skrytý za vysokou zdí - v tomto románu patří duševně vyšinutým celý svět. Svými bludy ovlivňují realitu: čím větší magor, tím více moci. Zpočátku jsem zírala jak křovák na jaderný reaktor a také jsem se hodně prala s německými výrazy, ale jakmile jsem si zvykla, pochopila zákonitosti, čekala mě našlapaná, neskutečně originální jízda. Autorova agentka označila román za vrcholně nechutný a postavy za odpudivé, stěží bych “Nespasitelné” zvládla definovat lépe. Kdyby měl B. Sanderson těžké deprese a spojil se s J. Abercrombiem v nejdrsnější formě, vzniklo by cosi podobného. Pochmurný, zkažený, nepříjemný svět, kde je možné úplně cokoliv - s výjimkou nalezení šlechetných pohnutek a uchování čehokoliv čistého, nevinného, správného, dobrého či krásného. Prohnilý příběh s prohnilými charaktery. A právě ta absence nějakého světlejšího záchytného bodu je hlavním důvodem, proč se zdráhám dát pátou hvězdu. Fletcher předložil něco nového, promyšleného, zábavného, opepřil svůj nevšední debut desítkami moudrých i úsměvných citátů (rovněž stovkami vulgarit) a s ústředními hnusáky byla většinou (úchylná) sranda... přesto se mi v tom světě nelíbilo, vstupovala jsem do něj nerada. Další díl si ovšem nenechám ujít ani za všechny cennosti v Bedecktově smradlavé botě. 80-85%