Nesnáze českých sexbytostí

Tyjo, já nevím.... Kniha má moc hezkou obálku a anotace mě nalákala, jenže.... Děj by byl asi i super a když jsem četla anotaci, líbilo se mi, že je to konečně nápaditý příběh, který jsem ještě v žádné jiné knize nečetla. Ale jak jsem postupně zabředávala do knihy, vůbec jsem se netěšila na další stránky a spíš přemýšlela, jaký život asi má autor... Proč proboha každá druhá věta začíná oslovením se jménem? Vždyť takhle snad v reálném životě nikdo nemůže mluvit. Celé rozhovory jsou tak zvláštní, strojený a kostrbatý, až to působí šíleně nereálně... To mě na celé knize mrzí nejvíc, jinak by to mohla být i sranda. Hanako se vydá na rychlorande, kdy každý ze zúčastněných mužů má pět minut na představení, samozřejmě všichni hned popisují nějaký svůj sexuální zážitek, což je přesně to první, o čem čekáte, že budete mluvit s úplně cizí osobou na rychlorande. Možná kniha pak sklouzává k něčemu, co asi ani číst nechci, například sexuální zážitek s mořskou pannou... No, je zajímavé, že se našlo na pár metrech čtverečních tolik lidí s různými úchylkami.... To musím uznat. Nevím, jestli mi kniha jen nesedla nebo je prostě zvláštně napsaná a o divném tématu, ale mě zkrátka lehce zklamala.

Podle obálky jsem vůbec nečekala, že se mi to bude kniha tolik líbit. Neskutečně jsem se nasmála. Doufám, že se nikdy podobného rychlorande nebudu muset účastnit. Knížka se díky jednotlivým schůzkám skvěle četla a byla v podstatě na jedno odpoledne.