Nepotopitelný kapitán

Zážitky kapitána Hary z jeho velení torpédoborcům japonského námořnictva za druhé světové války jsou zajímavým pohledem na tento konflikt ze strany poraženého Japonska. Takových pohledů u nás mnoho nevyšlo, spočítat by se daly nejspíš na prstech jedné ruky (kniha Micuo Fučidy o midwayské bitvě, vzpomínky stíhače Saburo Sakaie, příběh nedávno zesnulého pěšáka Hiró Onody). Už proto stojí Nepotopitelný kapitán za přečtení, oceňuji i poměrně velkou otevřenost autora, který se nevyhýbá např. zmínkám, jak se v obtížných obdobích uchyloval k alkoholu či jak se musel vypořádávat s fyzickým trestáním podřízených, v japonských ozbrojených silách běžným jevem. Tato kniha má ale jedno velké ale a to je kvalita překladu. Opět zjevně překladatelé neznají problematiku a kontext - už v úvodu se vymlouvají, že budou používat armádní ekvivalenty námořních hodností, že prý čeština nemá vhodné termíny, když jsme země bez moře… A co ty tisíce Čechů, které sloužily v námořnictvu rakousko-uherské monarchie? Co ty desítky knih, které u nás vyšly – vždyť každá kniha Miloše Hubáčka má převodní tabulku hodností? Nevím, jestli to je překladem či špatnou redakční prací, ale další kvantum chyb je v osobních jménech a jménech lodí. Překladatel by si měl ujasnit, zda používá českou či anglickou transkripci jmen z japonštiny, jednou je to tak, podruhé onak, někdy dokonce v jednom jménu – křestní přeloženo českou transkripcí, příjmení japonskou. Osobní jména jsou většinou převedena do tvaru Jméno Příjmení, často ale zůstalo i původní japonské Příjmení Jméno. Jména lodí jsou často komolena a podivně skloňována, jedna loď má (často na té samé stránce) jméno napsáno ve třech i více či méně zkomolených tvarech, několikrát jsem si všiml i záměny jména zeměpisného za jméno lodi. Těch několik ilustračních snímků je vybráno zcela chaoticky, položíte-li si vedle sebe dva, které mají zobrazovat Harovu loď Amacukaze, i laikovi musí být zjevné, že na obou snímcích je zcela odlišná loď. Táž chyba je i na internetu, odkud zřejmě redakce čerpala. Knihu doplňuje 31 poznámek, které jsou ovšem spíše hádankou, neboť je většinou potřeba dedukovat, jak vlastně souvisí s textem, který mají doplňovat (např. u útoku letadel na loď je dvouslovná poznámka bez dalšího vysvětlení a jen zasvěcený čtenář pochopí, že jde o jméno lodi, ze které tato letadla pocházela). Všechny tyto chyby pro zasvěceného čtenáře silně srážejí hodnocení jinak bezesporu zajímavé knihy.

To jsou věci, překvapivě čtivé! Přitom se jedná o jakýsi "osobní deník" válečného kapitána kde by to člověk moc nečekal... Z hlediska pohledu druhé strany konfliktu je u nás knížka asi jedinečná, každopádně já jinou knihu "za Japonce" neznám. Škoda jen poněkud chudé fotodokumentace, tady by to zasloužilo posílit. Protože jsem odkojený Hubáčkem, tak mi spousta komentářů a hodnocení od autora přišlo překvapivé. Z Hubáčka jsem měl pocit, že spojenci zvítězili heroickým bojem proti téměř strojovému nepříteli, tady se ale člověk dozví kolik spáchalo japonské velení chyb a vlastně celkem neuvěřitelných opomenutí a podobně. Vlastně jsem se po dočtení skoro divil, že jim vyšel alespoň ten Pearl Harbor. Pro milovníky moře je to dle mě skoro povinnost. 85%