Němý křik

"Už v novele V pekle jsme všichni Hébert se mohl čtenář přesvědčit, že Madla Pospíšilová Karasová to se slovy umí a své postavy nešetří. Němý křik, ukrývající v sobě třináct různorodých povídek, už obálkou napovídá, že ani tentokrát to nebude čtení pro citlivky. (...) Sbírka jako celek by se dala zhodnotit jako sonda do průběhu několika let autorčiny tvorby, v níž brouzdá různými vodami své fantazie a experimentuje se žánry a subžánry. Plynulost a čtivost textu je však bez zaškobrtnutí, a i když konce povídek občas zanechají na patře hořkou pachuť, čtení je to dobré. Madla Pospíšilová Karasová má velkou fantazii a nebojí se balancovat mezi těmi nejbrutálnějšími a nejnechutnějšími scénami, které si čtenář mnohdy raději ani nechce představovat." Celá recenze: https://deti-noci.cz/2024/09/literatura/lit-recenze/madla-pospisilova-karasova-nemy-krik/

Povídky to je vždy sázka do loterie. Ovšem tady se sázka vyplatila :-) První část knihy byla za mě taková spíš průměrnější, povídky nebyly špatné, ale nebylo to takové to úplné wow :-) To se ovšem úplně změnilo s povídkou Balonek ke štěstí. Tady se totiž opět ukázalo, že největší monstra se schovávají v lidech samotných :-( Příběh s lehce magickými prvky, o únosech dětí a lidských zrůdách, které v tom měly prsty.... Další povídka, která mě dostala, byla Lovec Monster, představte si svět, kde například oběti znásilnění netrpí, ony si totiž vůbec nic nepamatují. Ten kdo trpí je pachatel, žádné vězení, mříže, pohoda a za dva roky jsem doma. Ale tito pachatelé jsou odsouzení k tomu prožívat všechen ten strach, bolest, ponížení místo svých obětí v rámci jakési terapie. A to vše v rámci hesla oko za oko, zub za zub. U téhle povídky jsem se hodně zamýšlela, na jednu stranu je to super "trest", ale tím, že ho provádíme nestáváme se i my vlastně jakousi zrůdou? Tahle mi dala opravdu zabrat... Další skvělá povídka, která mě naprosto vtáhla do děje, byla Tam za tou duhou - naprosto geniální postapo sci-fi příběh. Těhotná žena zůstane sama s malou dcerkou, všude se ztrácí lidé, statisíce, milióny....podaří se jí přežít? Je mateřská láska dostatečným hnacím motorem? Boží příběh, tento by se mi líbil klidně jako celá kniha, stejně jako Lovec Monster. V rychlosti ještě co mi tak nejvic utkvělo z těch ostatních povídek - Můj miláček Lisa - tohle byl šílený bizár :-D To jsem četla s otevřenou pusou a s odporem :-D Malá růžová teniska - skvělá povídka, nejhorší noční můra všech rodičů :-( Polibek z Venuše - super sci-fi :-) I když taky lehce nechutné :-D A nakonec, když už jsem si myslela, že nic horšího přijít nemůže, přišla poslední povídka Zacyklený. A ta mě rozbila totálně. Dle poděkování autorky na konci mi tahle povídka přišla velmi osobní a já za ní neskutečně děkuji, je tam vše.... vlastně obyčejný život, který se ve vteřině může otočit vzhůru nohama a člověk je v něm uvězněný a není cesty ven :-( Úžasně a citlivě zpracované :-) Tady ještě shrnutí hodnocení jednotlivých povídek: Štěstí 3* Den, kdy na světě zemřela naděje 3,5* Pravda je tam někde 3* Preventista 4* Zrůda z č.p. 52 3,5* Balónek ke štěstí 5* Lovec Monster 5* Vzpomínky na zemi 4* Tam za tou duhou 5* Můj miláček Lisa 3* Malá růžová teniska 5* Polibek z Venuše 4* Zacyklený 5*