Nemocný měsíc

A jé, další autor kterej se nejspíš rozhodl nekriticky vydávat halabala komplet šuplíky. Tak to se můžeme těšit v následujících letech na záplava "Murrerovek". Ale třeba se pletu a autor je jen vcelku schopnej grafoman, co píše kudy chodí nebo chodí kudy píše, teď nevim. Ale zpět ke sbírce: není to špatný. Začátek teda nic moc, ale ty básně v závěru a hlavně ty měsíce, to je dobrý. Ale i tak trochu zklamání. Murrer nezapře svýho tátu Wernische a vydává několik sbírek ročně, jako proč ne, ale na druhou stranu ta kvalita je dost kolísavá a některý básně mi přišly dost z prdele, jako jen taková vatáž do počtu. Ten konec to ale zachránil. Bolest je asi nejsilnější báseň sbírky. Možná kdyby autor nevydával tolik sbírek, ale třeba jen jednu ročně či za dva roky, byl by výběr koncentrovanější a celek hutnější. Vím ale prd. Závěr Bolesti: Světlo dne uvnitř mne lomí se do temnot.

Uf, těch obrazů je někdy až až. Murrer sype surrealistické snímky jeden za druhým jako kulomet, ale v této sbírce se mi asi málokdy trefil do vkusu. Chybí mi tady nějaká celistvost, mnohé básně působí jakovatáž do počtu, jak píše @puml. Ale najde se tady i dost pěkných veršů… V balonu stoupám do mraků, v páry prchavé ——————————————— Světlo dne uvnitř mne lomí se do temnot. ——————————————— Monotónně šeptám nad časem sňatým z kříže. Je konec, už nikdy nebude žádné jaro. ——————————————— Nejsi daleko, cítím tě na špičkách prstů natažené dlaně, ale nevidím tě, jen v květinovém záhonu uvadajícím tvůj zatoulaný slunečník. ——————————————— …a mnoho dalších + obálka se fakt povedla:)