Jednou z oblastí, v níž církve po roce 1989 obnovily svou činnost, bylo zdravotnictví. V nemocnicích začala být postupně zaváděna tzv. duchovní péče poskytovaná nemocničními kaplany z různých církví. Dnes je již duchovní péče etablovaná v celé řadě nemocnic v České republice a dostává se do povědomí lidí jako nedílná součást celkové péče o pacienta. V knize Nemocniční kaplanství a alternativní spiritualita je tato péče zasazena do kontextu mezní životní situace, kterou pro mnohé pacienty a jejich rodinné příslušníky představuje závažné onemocnění. Autorka knihy v prakticko-teologické perspektivě hledá odpověď na otázku, zda je závažné onemocnění prostorem pro křesťanství, jež v nemocnicích reprezentuje zmíněná duchovní péče, či pro nejrůznější podoby tzv. alternativní spirituality, se kterou se lze v tomto prostředí rovněž setkat. Tato otázka je zároveň otázkou po úloze, místu, opodstatnění a podobě křesťanské duchovní péče v systému převážně sekulárních českých nemocnic.