Nelituju

Pro mě jako pro člověka, který má v hlavě několik nádorů a je po několika operacích hlavy byl příběh nepochopitelný a nedokázala jsem se s ním ztotožnit, neznám nikoho, kdo by v této situaci nebojoval jako lev za svůj život, za pár měsíců navíc. Podotýkám, že jsem vůbec netušila, o čem kniha je. A jinak, paní spisovatelko, když jste zdravotnice, vy nevíte, že jednovaječná dvojčata nikdy nemohou být kluk a holka, ale vždy děti stejného pohlaví?

Na knížku jsem koukala již tady na bookstagramu a po oslovení pointou, jsem věděla že si ji napíši do seznamu. Zaujala mě na první pohled svou nádhernou obálkou a při čtení knihy jsem si začala všímat i skvěle vypracovaných detailů. Mia mi přišla až protivná, taková nedostupná ledová královna, to jak k sobě nechtěla vůbec nikoho pustit a hlavně ty její pravidla. Má však skvělého kamaráda, který vše vyvažuje. Asi na 40 stránce jsem začala tušit, že příběh nedopadne úplně nejlépe a proč je Mia taková, jaká je. Proč si nechce pustit nikoho do svého srdce a hlavně naopak. No, jako asi hodně z nás, co knihu četly i já jsem ronila slzy. I když je knížka útlá, tak se do ní vešlo úplně všechno, co se emocí týče. Moc se mi líbily popisy hor a přírody.