Nekroskop

Čtenu znovu asi po dvaceti letech. Moc jsem se na čtení těšil, kniha ve mě zanechala jakou si stopu, asi sémě upíra. Je to brilantní. Ta kombinace různých žánrů a dohromady to vše funguje a dává smysl. Kniha nejen k pobavení, ale i zamyšlení a trochu toho bání a samozřejmě i napětí. Vřele doporučuji všem čtenářům a těším se na znovuvydání druhého dílu.

Moc jsem si toho před četbou nezjišťoval. Nanejvýš jsem se dočetl drby o tom, že tvůrci mé oblíbené videohry Vampire The Masquerade: Bloodlines se nejspíš inspirovali knihou Nekroskop při zpracování jednoho z upířích klanů (Tzimisce)... což mi bohatě stačilo, abych okamžitě otevřel internetový obchod a koupil si e-knihu. Překvapilo mě, že Nekroskop má 2 dějové linie... a po určitém čase jsem zjistil, že jsem vlastně překvapen příjemně. Dragosani je zajímavá postava, i když ne zrovna sympaťák. I tak se mu ovšem dá fandit a rozumět jeho motivaci. Vedle něj ale stojí Harry Keogh, kterému jsem od začátku do konce držel palce, a v jisté fázi mě vlastně už začínalo docela obtěžovat, když se příběh přesunul od jeho dějové linie. Moc tomu ani nepomáhal můj pocit, že (budu-li štědrý) přibližně třetina Dragosaniho části na mě působila jen výplňkově, snad aby navodila pocit, že se v Harryho části posunul čas. Tak nějak se mi zdálo, že chodí tam a zpátky a tam a zpátky, a nikam se neposouvá. Možná jsem měl být napjatý, jestli se mu něco nestane? Jenže já už měl v záloze oblíbenějšího protagonistu, tak mi to bylo v zásadě jedno. Celková myšlenka byla zajímavá. Byl jsem zvědavý, jak se vše vyvrbí. A dejme tomu, že do sebe nakonec opravdu příběh tak nějak zapadl, i když mi to přišlo krapet křečovité (říkal jsem si, jak na tohle má ksakru navázat celá série knížek - a co jsem tak četl v synopsích, i autor asi docela tápal :D)... ale i tak pro mě byl konec po emoční stránce uspokojivým zakončením příběhu. Byť logika v detailech poněkud strádá.