Někdo jako já

Sice si pořád stojím za tím, že je to klišé, ale tento díl už byl trochu lepší. Mile a Blakovy jsem dokonce začala fandit. Postavy se vyvinuly a byly o něco málo uvěřitelnější, ikdyž Milini rodiče byli stále trochu suší (nevim jak jinak to říct ;). Máma se moc nepředvedla, táta se mi naopak líbil na konci. Jak se konečně chopil role otce a snažil se alespoň trochu poznat Blaka. Musím přiznat že z Rubena jsem měla občas pocit, že je celé roky beznadějně zamilovaný do Everetta. ( Ruben byl hrozná přísavka... ;) Ten konec jsem teda nečekala. Jak jako že ho dva roky neuvidí??!

Druhý díl téhle létem prosvícené série se mi nejdřív vůbec nelíbil. Přišlo mi, že to ztratilo to kouzlo humoru i tu úžasnou atmosféru léta a feel good YA, kterou první díl měl. Do toho to jen servírovalo absurdní pravidla rodinky z Hollywoodu a ne moc uvěřitelný vztah teenagerů, který nedostal ani prostor fungovat, než bude nefungovat. Byl jsem přesvědčený, že se do třetího dílu ani pouštět nechci. Někdy od druhé poloviny mě děj ale chytil - autorka dokázala v posledních padesáti stranách “idylickou situaci tak zničit nejedním dramatem, že se nakonec na pokračování těším. Poslední věta - můj konec!