Největší záhady kriminalistiky – Vraždy

Nalákána některými případy obsaženými v této knize, šla jsem do čtení s určitým očekáváním. A nejsem vůbec zklamaná - ba naopak jsem mile překvapená. Pokud se vůbec slovo "mile" hodí, vzhledem k obsahu. Líbilo se mi hlavně pojetí. Místo toho, aby autor zvolil "hodně případů, ale povrchně", jde cestou opačnou - "méně případů, ale více do hloubky". Do hloubky tak, jak to autorovi jen dovolují možnosti jednotlivých případů. Jak se ukazuje, ne vždy je veškerá dokumentace dostupná k prostudování, někdy neexistuje vůbec, někdy nelze zase zkontaktovat svědky. To vše ale dobře dokresluje určitou ponurou a trochu i tajemnou stránku těchto případů. O některých případech jsem slyšela/četla již dříve (Studna, Pilčík, Kadrnožka, Hudec, ztracené stopařky), jiné byly pro mne nové. Nicméně u všech jsem se ve větší či menší míře dozvěděla něco nového, za což autorovi děkuji. Jednotlivé případy jsou psané velmi přehledně, srozumitelně, autor se snaží maximum údajů ověřovat. Tam, kde se to z určitých důvodů nepovedlo, je to otevřeně přiznané. Autor nabízí možné interpretace, ale vždy s ohledem na ověřená fakta. A kde by se již mohlo jednat o spekulace, tak je na to opět upozorněno. Autor klade sobě i čtenářům řadu závažných otázek, ale na spoustu z nich dosud neexistují odpovědi. Kdo ví, snad se jednou dočkáme... Každopádně pokud vás tohle téma zajímá, mohu určitě doporučit ke čtení.

Se zájmem jsem si přečetl o kriminalistických kauzách let minulých. Některé jsou z let hodně dávných, některé jsou ještě relativně žhavé. Zvláště mne zaujal příběh Habermannova mlýna, kde se "vyznamenal" pan Herz se svým hujerským filmem. Mnoho, možná dokonce všechny, takovéto události nám byly v průběhu časů předkládány hodně zkresleně z různých důvodů, úmyslně, třeba aby se zakryly chyby papalášů, nebo z prosté nevědomosti až blbosti. Na základě předloženého textu a mnoha zajímavých archiválií se však domnívám, že se autor této knihy snažil najít objektivní pohled a to je pro mne nejvíce cenné.