První z autorových knih, v žánru sci-fi, a zároveň jedna z jeho nejznámějších, jak o tom svědčí i prozatímní náklad dosavadních knižních vydání (45 000 výtisků). Jedná se o sbíru povídek, které reflektují současné /a možné budoucí/ problémy. Autor se kvůli knize vypravil do budoucnosti na jedno z mezihvězdných letišť v Mléčné dráze, kde si piloti a jejich přátelé ve stínu odpalovací rampy vyprávěli nejzajímavější příběhy, podobně, aby, jako kdysi „ve stínu lípy,“ vyprávěli nejpodivuhodnější příběhy, jaké jim bylo dáno v jejich životě ve vesmíru zažít… „Minidekameron“ příběhů, plných zvratů, patří dodnes do zlatého fondu české sci-fi. Tato sbírka příběhů obsahuje proslulou, i cizojazyčně známou povídku Nová hvězda, která dala i titul německému výboru, tedy povídku, kterou autor do žánru SF vstoupil a která je dodnes považována za jednu z jeho nejlepších povídek. Byla vybrána Svazem rakouských spisovatelů, a autor byl pozván, aby ji představil na svém autorském čtení ve Vídni. Úryvek z knihy: „Měl jsem dojem, že to je sen. V jednom snu se mi zdálo, jak si letím v malé raketě vesmírem, pěkně pomalu, bezstarostně, a v tom se zepředu na mě řítí raketa — pokouším se jí uniknout — doleva, doprava, ale raketa mě sleduje, musí do mě narazit — napadne mě, abych letěl zpátky — je to výborný nápad, tak jí jistě uniknu — ale vtom se na mě zezadu řítí jiná raketa — Jsem mezi nimi sevřen — obě se na mě řítí — Tak jsem si připadal teď. Ta raketa vpředu byla budoucnost. Ta vzadu minulost.”