Nejhorší dcera

Páni, tak kvůli tomuhle jsem si založil profil na Databázi knih, abych mohl ohodnotit (koupeno v knihkupectví, padlo mi do oka). Nejdřív vzhled: obálka zaujme na první pohled, pěkně rozděleno na černé/bílé stránky (pochopíte z textu, proč je to tak). Děj: hustý. Na mnoha místech mě mrazilo, několikrát jsem musel odložit, abych mohl "vstřebat" a popřemýšlet. Podobné osudy proběhly totiž i naší rodinou a v mnohém je tady popisováno naprosto věrohodně a přesně soužití s člověkem, který propadl alkoholu (ten pach vycházející z těla, řeči, co opilý vede, pohyby, uvažování, příhody,...). Nebylo mi z toho úplně nejlépe, připomnělo mi to hodně věcí, které jsme my doma s bráchou a mamkou jako malí zažili. Je pravda, jak píše autorka, že takovéhle prožitky lidi z rodiny buď stmelí nebo rozvrátí. Nás tyhle zážitky stmelily, ale bylo to hodně hodně těžký a vím o rodině, kde to "funguje" nějak podobně, jak je popisováno tady - a vůbec mi nepřijde, že by něco bylo přitažený za vlasy. Asi kdo to nezažil, nedokáže se úplně přesně vžít nebo připustit, co všechno lidská psychika dokáže. Prožitá traumata můžou na lidech zanechat různé stopy a každý se s tím vypořádá po svém, někoho ta bolest a zlo prostě semele. Každopádně přečetl jsem za víkend a hodnotím nejvyšším počtem hvězd!

Zajímalo mě, jak si paní spisovatelka knížek pro děti poradí s knížkou pro dospělé. No a myslím,že se to moc povedlo. Na to,jak těžké téma to je, podle mě palce nahoru, bravurně napsané. A líbilo se mi vykreslení pokřivené mysli člověka, který zažil nepěkné věci a nedokázal se s tím popasovat jinak,než že svoje bolesti přetavil v neutichající zášť a temnotu. Pro někoho možná moc silné čtení,ale mě to pěkně sedlo a nelituji. V určitých pasážích mi naskakovala husí kůže, dlouho na mě knížka takhle nezapůsobila.