Nedopsaný příběh o Pohádkáři a Paní V.

Hrozně se mi lbíil ten začátek knížky, který vás opravdu navnadí na dobrodužný pohádkový příběh. Pak ale začne další kapitola a vy přemýšlíte, že najednou se z univerzálního pohádkového příběhu stal příběh spíš samotného autora, už se jedná o kategorii dospělých, a pak se to ještě snaží zachránit. Nelíbilo se mi to. A ani dětem, bohužel.

Pohádkáři nevezmou rukopis jeho nové knihy. Prý je v ní hodně napětí, chybí veselé postřehy. Neví, co dál, potřebuje peníze, aby měl na základní životní potřeby. Dostane radu - jeďte do svého světa, tam kde jsou vaše postavy, udělejte s nimi rozhovor. Rady se drží, co má jiného dělat? Vydává se na delší cestu než měl v plánu, ale stojí to za to. Pohádkář se seznámí s mnoha postavami, prochodí hodně bot a chodeb toho zvláštního světa, až najde to, co hledal. Jak příběh zkrátit. Který příběh? Přece ten, co právě čtete. Vtipně a formou určenou malým dětem (I my dospělí tu najdeme svůj svět) je v knize vysvětleno jak najít pohádkovou školu, jak to v ní chodí a kdo je tajemná paní V, před kterou se všichni třesou, ale hlavně to, že dospělí už moc do pohádkových světů nechodí. Oddechové čtení.