Nebeská růže

Paní autorka nás opět jednou provedla českou minulostí. Vdechla život ženskému klášteru Rosa coeli, protkala příběh o Svatavě z Deblína mnoha historickými osobnostmi. Čtení mě bavilo, historie mě vždy zajímala a klášterní život mě fascinuje. Román je čtivě napsaný, poutavý, líbil se mi. Již se těším na další knihu od paní Horákové.

Nebeské růži od paní Horákové musím dát plusy i mínusy, v mínusech souhlasím s Boby17, záměna luku a kuše mně také praštila do očí, a okna se začala zasklívat téměř o století později. Plusem je zvolené období začátku 13. století, z tohoto období zase tak moc knih od nás není, celkově mám dojem že i když knih z Přemyslovského období je spousta, tak osmdesát procent se odehrává tak v posledních 50 letech jejich vlády a to u nás vládly více než čtyři století. Mně osobně by potěšilo kdyby se nějaký autor zaměřil na období přelomu tisíciletí, tam se odehrávaly ty krvavé hry o trůny českých dějin, vyvraždění Slavníkovců nejspíše Vršovci, následné pokusy o vybytí Vršovců Přemyslovci, a samotné boje mezi Přemyslovci. Mimochodem díky autorce jsem se dozvěděl že Moravská větev Vršovců takzvaní Hrutovci to trojí vyvražďování Vršovců přežily. Ohledně růžového plamene, neboli energie která v Klášteře Rosa coeli vyvěrá ze země, tak tomu na sto procent věřím, jsem proutkař a vím že zemí proudí energie kterou naši předci uměli využívat, například menhiry podle mně fungovaly jako taková zemská akupunktura, já sám jsem silné brnění těla zažil na hradu Houska v jeho pověstné kapli, a také na Vyšehradě když jsem si šáhl na Čertovy kameny.