Jak jsem již říkala, tak v práci máme takovou milou povinnost a tou je čtení. A tuto knihu jsem právě v rámci této povinnosti dostala. A byla jsem trochu zklamána, protože ani nevím proč, ale čekala jsem od knihy, že bude trochu o něčem jiném. Kniha (jak název napovídá) je zaměřena na naslouchání, to ano. Ale spíše se zaměřuje na to jak lidi více a soustředěněji poslouchat, než jak jim více porozumět. Jako ano i toto je pro dané téma potřeba vědět a umět a nakonec se dostaneme částečně i k tomu, že je potřeba lidem rozumět, ale více méně se v knize pořád bavíme o tom jak více poslouchat a lidem dát více prostoru mluvit a jak to udělat a že by jsme se měli přizpůsobit druhému, ale nějak mi chybělo vysvětlení toho, jak dojdeme my k tomu, co nám druhý chce vlastně říci. Prostě nato kniha nás spíše učí poslouchání místo naslouchání. Na druhou stranu se strašně jednoduše čte a je plná spousty testů a různých úkolů.

Zavádějící obálka hrající si s velikostí nápisů - takže když si včas nevšimnete, dojdete až při čtení úvodu toho zklamání, že autorem knížky ve skutečnosti není pan Carnegie, ale až jeho "pokračovatelé". Knížka se sice dobře čte a interaguje se čtenářem formou dotazníků a jejich vyhodnocováním, nicméně víc se zaměřuje na to přesvědčit čtenáře, že ve skutečnosti není tak dobrým posluchačem, jak si možná myslel. Podrobně rozebírá všechny aspekty, které naslouchání ovlivňují, rozškatulkovává je do kategorií... Ale pak jen velice vágně naznačí, jak to zlepšit. Takže si nemyslím, že "po přečtení dokážete efektivně naslouchat lidem", jak slibuje, ale pochopíte, jak je naslouchání těžké a možná se začnete trochu snažit.